"Zabij ho!" Na krvavé zápasy kohoutů chodí bohatí i chudí

"Zabij ho! Zabij ho!," křičí při zápasu kohoutů v Caracasu diváci povzbuzení rumem. Při těchto krvavých zvířecích soubojích se nemluví o politice a sází se v amerických dolarech, uvedla agentura AFP.

"Chodí sem všichni. Chudí, bohatí, politici," popsal Ángel Salamanca, šéf klubu, který pořádá kohoutí zápasy v caracaské čtvrti El Silencio.

Kohoutí zápasy jsou v mnoha západních zemích zakázané a ochránci zvířat za ně jejich organizátory pranýřují.

Polemiku tato praxe vyvolala nedávno například v Portoriku, což je americké území. V prosinci totiž tamní guvernérka podepsala zákon, který zápasy povoluje. Přitom americké federální zákony je zakazují.

Ve Venezuele fanoušci kohoutí zápasy nadále volně pořádají ve jménu kultury zděděné po evropských osadnících. "V této zemi si na kohouta vsadí i ti mocní," tvrdí jeden fanoušek.

Hra o velké peníze

Oné soboty byly lavice v aréně v El Silenciu přecpané. Pije se tam rum, whisky a pivo. A na rozdíl od situace z doby před rokem se za alkohol platí v dolarech, stejně jako se v nich sází. Sází se deset (230 korun) až 50 dolarů (1150 korun). Zelená bankovka tam je králem, stejně jako v jiných sektorech venezuelské ekonomiky, která prožívá již sedmým rokem krizi.

Venezuelský bolívar loni ztratil 98,6 procenta své hodnoty. Venezuelci proto stále více používají americký dolar. Podle institutu Ecoanalitica by se ve Venezuele letos mělo 70 procent transakcí provádět v dolarech. A pak, jak říká Ángel Salamanca, dolar je pro sázky na kohouty praktický.

Jde tu o velké peníze. V některých venezuelských kohoutích arénách může nejvyšší cena přisouzená majiteli zvláště hodnotného kohouta dosáhnout pěti tisíc až 30 tisíc dolarů (115 tisíc až 690 tisíc korun). To je celé jmění v zemi, kde je měsíční minimální mzda asi šest dolarů (138 korun).

O politice se nemluví

Před soubojem jsou opeřenci zkontrolováni a zváženi. Jakmile jsou v aréně, pustí se do sebe za křiku davu - tak trochu jako při boxu, poznamenává jeden z diváků. Až na to, že zde není žádnou zvláštností, když jeden z bojovníků zaplatí smrtí.

Značně podroušený majitel kohouta, který právě vyhrál, objímá své zvíře. Jiný špitá do ucha tomu svému, prý aby mu přinesl štěstí.

V arénách platí nepsané zákony: politické názory se nechávají mimo arénu, o prezidentu Nicolási Madurovi se nemluví jako o diktátorovi, jak to dělá v zahraničí část opozice. A Juan Guaidó, šéf opozice, kterého padesátka zemí uznává jako dočasného prezidenta, se neoznačuje za loutku Spojených států.

"O politice se tu nikdy nemluví, chodíme sem, abychom na všechno zapomněli," ujišťuje Avilio Subero, majitel kohoutí arény v caracaské čtvrti Cota 905, která se často ocitá na prvních stránkách tisku kvůli tamním přestřelkám a vraždám. Publikum je převážně tvořeno dělníky, daňovými úředníky, ale také vojáky.

Onoho dne se v Suberově aréně nevyčísluje cena za vítězného kohouta v dolarech, ale v kilogramech. Jde o třicetikilové prasátko. Maria, jejíž manžel vlastní jednoho z kohoutů, se již při pohledu na ně olizuje: "Mňam, takové smažené ouško..."