Spojené státy mají další smutný rekord. V čase finanční krize se výrazně zvýšil počet Američanů, kteří nemají peníze na dostatek jídla a nárokují si pomoc od státu. S potravinovými lístky (Food Stamps) dnes žije 48 milionů občanů USA. Mnozí v tomto systému podpory uvízli.
Program doplňkové potravinové pomoci (Supplemental Nutrition Assistance Program, SNAP), který nahradil starý model potravinových lístků, jimž se posměšně říkalo "žebračenky", podporoval koncem loňska 47,8 milionu Američanů. To je o 70 procent více než roku 2007.
Ačkoli počet nezaměstnaných v uplynulých měsících nestoupal, domnívají se rozpočtoví analytici, že počet lidí využívajících potravinovou pomoc se letos naopak ještě zvýší.
Pomalu klesat by měl podle jejich názoru začít až v dalších letech. Dle prognóz bude roku 2017 využívat program 43,3 milionu lidí.
Hlavními faktory růstu zájmu o potravinové poukázky je nejen pracovní trh se zvyšujícím se počtem těch, kdo žijí pod hranicí chudoby, ale i samy americké státy, které k využívání pomoci ve formě potravin přímo vyzývají. Platí se totiž z federálního rozpočtu.
Je tu ale ještě další důvod. Za prezidentování Billa Clintona (1993 až 2001) se usnadnily podmínky, za kterých je možné potravinové lístky dostávat. Začaly se poskytovat i těm, kdo mají vyšší příjem a nějaké úspory. Šlo o snahu pomoci ohroženým skupinám obyvatel dříve, než spadnou do úplné chudoby.
Mnoho Američanů tak dnes může využívat potravinovou podporu a současně si třeba pořídit auto, samozřejmě levné. To by před Clintonem bylo sotva možné.
Zatímco jiné sociální programy při zlepšující se hospodářské situací zeštíhlují, pro SNAP to neplatí. Loni vydal stát na potravinovou pomoc rekordní sumu 75,6 miliardy dolarů. To je více, než činí rozpočty tří federálních ministerstev dohromady - spravedlnosti, vnitra a vnitřní bezpečnosti USA.
Roku 2007 na tyto účely Bílý dům vydal "jen" 30,4 miliardy dolarů. Zhruba 45 procent příjemců potravinové podpory tvoří děti.
Roku 1975 přispíval stát na jídlo osmi procentům obyvatel. Do roku 2009 se počet potřebných pohyboval mezi osmi a jedenácti procenty. Nyní je to 15 procent Američanů.
Loni dostal průměrný příjemce pomoci 133 dolarů měsíčně. Za ty si může koupit základní potraviny jako maso, zeleninu, ovoce, mléko či müsli.
Někteří Američané jsou na tom tak bídně, že neváhají tvrdit, že SNAP zachránil jim a jejich dětem život.
Ve Washingtonu se o potravinovou pomoc vedou dlouhodobě spory.
Ozývá se třeba varování, že část jejích příjemců na ní začne být závislá. Paul Ryan, předseda rozpočtového výboru Sněmovny reprezentantů doporučuje, aby se v této věci poskytly větší pravomoce jednotlivým státům. To by nejspíše vedlo ke škrtům.
Oficiálně žije v chudobě 48,5 milionu Američanů (USA mají 316 milionů obyvatel). Jak už bylo zmíněno, k tak vysokému číslu přispívají i jednotlivé státy, které od přelomu století stále více změkčují podmínky, za nichž je možné potravinovou pomoc dostávat.
Dříve byli už předem diskvalifikováni všichni, kdo měli úspory pět tisíc dolarů a více anebo jejich příjem byl nad hranicí chudoby, byť i jen těsně.
To už neplatí. Například člověk, který ztratí práci, může mít nadále auto, peníze na jeho provoz i mobil. Vše se dnes má za potřebné pro úspěšné hledání nového zaměstnání.
Některé státy jsou v tomto ohledu opravdu benevolentní. Třeba v Severní Karolíně (North Carolina) se lze do programu SNAP kvalifikovat i tehdy, když má člověk příjmy dvakrát vyšší než je hranice chudoby.
A co více, na úspory se v Severní Karolíně nikdo neptá. Například čtyřčlenná rodina může dostat potravinovou pomoc, pokud má celkový příjem 3842 dolarů měsíčně a méně. Dříve to bylo 2498 dolarů.
