Kolumbie
Ženy bojují o svá práva. Muži je do dolů nechtěli pustit

Dlouho nesměly ženy kvůli předsudkům vstoupit do kolumbijských dolů. Musely se spokojit s obtížným hledáním drahokamů v černé odpadní půdě vytěžené ze štol. Časy se však změnily: dnes v dolech bojují proti machismu.

"Naděje, že najdu smaragdy, mě sem přivedla a já jsem zde zůstala s představou, že Ježíš položí jeden z nich na mé hrdlo," vzpomíná třiašedesátiletá Rosalba Caňonová.

Rosalba se usadila v 70. letech minulého století v obci Muzo v Andách, která je považována za světovou metropoli nejkrásnějších smaragdů. Tehdy ženy nesměly vstupovat do štol: horníci je totiž vinili z toho, že přinášejí neštěstí.

"Říkalo se, že když ženy vstoupí do dolů, smaragdy se schovají," vysvětluje devětatřicetiletá Maria Luisa Duranceová, která má u největší firmy sektoru Mineria Texas Colombia (MTC) s 800 zaměstnanci na starosti sociální záležitosti.

Rosalba už více než třicet let každý den obouvá gumové holinky a připojuje se k desítkám dalších guaqueros (hledačům pokladů), kteří prohledávají koryto řeky Las Animas.

Drahokamy z Muza fascinovaly už předkolumbovské civilizace. Španělé při dobývání Ameriky prodávali kameny až do Persie a v 19. století byly výbušninami rozbity celé části hor.

Kolumbie je spolu se Zambií jedním z hlavních producentů smaragdů na světě. Loni jich podle Národní důlní agentury exportovala v přepočtu za tři miliardy korun.

Doly se modernizovaly a vychází z nich stále méně odpadu. Muži a ženy všeho věku berou do ruky lopaty a prosévají tuny odpadu kdysi naházené do řeky.

"Je to jako zlatá horečka," připouští Rosalba, která tu vychovala své tři děti, jimž dávala prohrabávat zeminu, aby se zabavily.

Dnes guaqueros nalézají jen čas od času malé kousky drahokamů. Přežívají ze záloh, které jim vyplácejí obchodníci, a zadlužují se. "Půjčují nám peníze, a když něco najdeme, vezmou si to. Dlouho jsem ale už nic nenašla," stěžuje si dvaapadesátiletá Blanca Buitragová.

Změna zákona

V roce 2015 bylo zákonem ženám povoleno sestupovat do dolů. Ale podobně jako další guaqueras je i Blanca, matka pěti dětí, příliš stará na to, aby získala legální zaměstnání. Jen čtyřicetiletá Saida Canizalesová se stala dozorčí nad bezpečností při MTC. Je jedinou ženou na takovém postu ve firmě, která zaměstnává pouze deset procent žen. Saida sestupuje až do hloubky 140 metrů, kde je 35 stupňů Celsia a devadesátiprocentní vlhkost, aby dohlížela na těžbu smaragdů.

Ve štolách se připojuje k horníkům, kteří prorážejí horninu sbíječkami do té doby, dokud se v černé hlíně neobjeví bílá kalcitová žíla a případně zelenavý prášek, který oznamuje přítomnost drahokamů.

Svítí na geologa, který pečlivě uvolňuje smaragdy nejprve paličkou a dlátem a pak ručně. Opatrně je za dohledu kamery přemísťuje do sáčku, který Saida zapečetí a pak pošle na povrch.

Generální ředitel MTC Charles Burgess si chválí ženské zaměstnance pro jejich pracovitost a poctivost. Tento bývalý americký diplomat, který se oženil s Kolumbijkou, však soudí, že některá místa nejsou pro ženy vhodná, protože jsou velmi fyzicky náročná.

Sedmatřicetiletá Adriana Perezová unikla peklu hledání smaragdů v korytu řeky, kde pracovala od devíti let se svými sedmi bratry a s rodiči. "Můj život se změnil," říká nadšeně. Vydělává nyní 1,8 milionu pesos (asi 13 tisíc korun). To je dvojnásobek kolumbijské minimální mzdy. Sní o tom, že její dvě děti budou mít lepší budoucnost.