Podporují arabští muži rovnoprávnost žen? Jakým výzvám čelí denně v osobním životě? Co znamená být mužem na Blízkém východě či na severu Afriky v roce 2017? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět nově zveřejněná studie Organizace spojených národů.
Studie se zúčastnilo více než deset tisíc mužů a žen z Egypta, Maroka, Libanonu a palestinských samospráv. Podle autorů jde o nejrozsáhlejší komparativní výzkum, který se v dané oblasti uskutečnil.
Téměř polovina dotazovaných mužů ve všech čtyřech zemích uvedla, že pociťují stres či dokonce stud v souvislosti s tím, že ze své práce nejsou schopni pořádně zabezpečit rodinu.
"V této arabské oblasti jsou muži vnímáni jako živitelé a zaopatřovatelé rodiny. Sami se tak cítí a definují," řekla serveru CNN jedna z autorek výzkumu, spisovatelka Shereen El Fekiová, zabývající se sexualitou v arabských oblastech. "Pokud se tak muži jako živitelé v tomto (ekonomickém) kontextu chápou a vy jim začnete tuto identitu odepírat, je pro ně velmi obtížné najít novou roli," dodává autorka.
Polovina mužů také uvedla, že podporují, aby vdané ženy pracovaly mimo svá obydlí, ale podmiňovali to tím, že hlavním živitelem rodiny by měl stále zůstat muž. Sedmdesát čtyři procent dotazovaných mužů v Egyptě podporuje stejné platové podmínky pro obě pohlaví a osmdesát šest procent z nich nemá problém spolupracovat s ženskými kolegyněmi, avšak pouze 55 procent tamějších mužů by bylo ochotno pracovat pod ženským vedením.
V současné době konfliktů, vysidlování, migrace, nezaměstnanosti a politické nestability se v arabské společnosti mění tradiční patriarchální role mužů, cítí se oslabeni a vyčerpaní. Spousta z nich má problémy změnu přijmout, jsou nejistí a břemena tíhy událostí se tak obtížně zbavují.
"Je to opravdu úzkostná a stresovaná skupina jednotlivců," interpretuje výsledky výzkumu El Fekiová. "Studie ukazuje na zajímavý rozdíl mezi soukromým a veřejným životem. Veřejná sféra je před soukromým sektorem v lecčems napřed," myslí si.
Existuje mnoho případů, kdy byly ženy nuceny převzít kontrolu nad domácností a de facto začaly být hlavami rodin; ať už z důvodu uvěznění manžela, nebo rodinného vysídlení. K řadě těchto událostí došlo v Sýrii, která je zmítána brutální občanskou válkou, či v Palestině. Ženy zde byly nuceny pečovat o rodinu a zároveň vydělávat.
Potvrdilo to i několik manželů, kteří po návratu z vězení byly svědky toho, jak jejich družky úspěšně zabezpečují domácnost. Muži uvedli, že nyní mají ke svým ženám větší respekt, a to vzhledem k tomu, co všechno musely samy zvládnout.
Krize maskulinity
El Fekiová tvrdí, že ženy jsou také progresivnější v ekonomických otázkách a více se angažují ve veřejné sféře, zatímco jejich přístup k rodině a soukromí zůstával spíše konzervativní. Jako příklad uvádí, že tři čtvrtiny mužů pokládají za hlavní úlohu ženy starat se o domácnost, zatímco ženy samy s tímto názorem souhlasí pouze z poloviny.
V Maroku podle autorů výzkumů zažívají "krizi maskulinity". Obě pohlaví v zemi zápasí s tím, aby určila své role a práva ve veřejném i soukromém životě. Marocká společnost není již prý déle ukotvena v tradičním základu, ale zatím se ani nenachází v moderním světě.
"Jsme někde mezi tím, stále nepanuje úplná shoda, zda jsou si ženy a muži rovní ve všem, co dělají a jaké jsou jejich role. Až k tomu dojde, bude nutné tyto role nově vytyčit," cituje výzkum dvacetiletou dívku z Maroka.
"S novými zákony a právy, jež ženy získaly, ztratili muži svou mužnost," popisuje svůj pohled na věc mladý student kolem dvaceti let.
Studie také uvádí údaj, podle něhož se téměř polovina mužů (45 procent) v Egyptě přiznala, že se uchylují k domácímu násilí. V ostatních oblastech byla tato čísla menší (mezi osmi až sedmnácti procenty).
Manželské soužití
Nejliberálnější postoj k rovnosti mezi pohlavími zaujímají Libanonci, naopak nejhůře dopadli podle studie Egypťané. Většina Palestinců (75 procent mužů a 87 procent žen) se vyslovila pro to, že jako národ musejí dělat více pro zrovnoprávnění obou pohlaví. Palestinští muži ale zároveň dodávají, že mají z rovnosti pohlaví strach. "Více práv pro ženy znamená, že muži o některá přijdou," stojí ve výzkumu.
V otázce manželství si většina Palestinců myslí, že by rozhodnutí mělo být na páru samotném, nikoliv na rodině. Když se však výzkumníci ptali na manželské soužití, velká část mužů (62 procent v Maroku, 96 procent v Egyptě) uvedla, že hodlají své ženy kontrolovat, hlídat a rozhodovat o tom, kam budou moci jít či kdy bude mít manželský pár sex. Dotazované ženy tyto skutečnosti potvrdily.
"Nikdy jsme si nemysleli, že muži toto chování přiznají. Je to velmi zajímavé a podnětné," uvedla k výzkumu jedna z autorek Fatma El-Zanaty a dodala, že muži nejdříve výzkumníkům odmítali odpovídat na osobní dotazy s tím, že jim do toho nic není. "Nakonec jsme ale s nimi vytvořili dobrý vztah a oni se tak při odpovídání mohli cítit příjemně," dodala.
"Výzkum nám potvrdil skutečnosti, o nichž jsme věděli, ale nebyl pro ně důkaz," vyjádřil se k výsledku studie Mohammad Naciri, jeden z regionálních šéfů pro Arabské státy v Organizaci spojených národů. "Arabští muži mají často pocit nadřazenosti a přesvědčení, že mají právo hájit a řídit své ženské rodinné příslušníky.
Autoři výzkumu zůstávají i přes některá zjištění vesměs pozitivní. "Rovnost mezi pohlavími není něco, co nastane přes noc, ale změna je možná. Je nutné na tom pracovat pomalu, krok za krokem," uzavírá spisovatelka El Fekiová.
