Od syrského prezidenta Bašára Asada se odklání další ze skupin obyvatelstva - drúzové obývající Golanské výšiny. V tamních vesnicích se objevují protivládní graffiti a obyvatelé se na Facebooku připojili k diskusi kritizující Asada.
Drúzové jsou podobně jako Asadovi alavité šíitskou sektou. Na Golanských výšinách jich žije asi dvacet tisíc a dosud Asadův způsob vlády otevřeně nekritizovali. Starší generace za ním stojí i nyní.
"Stoupenců opozice však přibývá každý týden, ne-li každý den, ovšem nejsou to radikálové," tvrdí Salmán Fachr Dín ze skupiny ochránců lidských práv působící na Golanech. V minulých týdnech se prý na Golanech sešlo na protivládních demonstracích několik set lidí.
Izrael obsadil Golany za válek v roce 1967 a 1973. Od té doby se tam usadilo téměř dvacet tisíc židovských osadníků. Část Golan pak Izrael vyklidil a na hranici vzniklo nárazníkové pásmo, na němž slouží pozorovatelský kontingent OSN. Začátkem 80. let pak Izrael okupovanou část anektoval, což zbytek světa považuje za nelegální. Sýrie odmítá obnovit s Izraelem mírové rozhovory, dokud nedostane záruku o navrácení této okupované části výšin.
Mnozí z drúzů se narodili už pod izraelskou správou a s Izraelci vycházejí. Ztotožňují se ale se Syřany, někteří v Sýrii vystudovali a další si tam našli partnera.
Když loni začaly protesty, drúzové problémy většinou připisovali klice kolem Asada, nikoli prezidentovi samotnému. Rostoucí počet mrtvých, jichž je už podle odhadů opozice přes 7600, však přispívá ke změně jejich názoru. Na domech v drúzských osadách se začaly objevovat nápisy Svoboda, Demokracie, Masová vražda a Válečný zločin. Na jednom z pahorků byl vztyčen prapor používaný při arabském povstání proti osmanské nadvládě.
Drúzové a alavité mají leccos společného - od šíitské větve islámu se odštěpili na přelomu prvního a druhého tisíciletí, načež byli pronásledováni jako kacíři. Někteří se považují za muslimy/šíity, jiní ne. Obě skupiny se však v novověku dokázaly prosazovat a jejich vliv v Sýrii, třeba i díky schopným válečníkům z jejich řad, byl neúměrný jejich početnosti. Z alavitů se nyní rekrutuje většina představitelů armády i tajných služeb a jsou oporou prezidentu Asadovi, rovněž alavitovi (ovšem má sunnitskou menšinu).
Většinu v zemi mají sunnité, představují asi tři čtvrtiny z dvaadvaceti milionů Syřanů. Počítají se k nim ovšem i Kurdové, žijící na severu země. Asi desetiprocentní menšinou jsou také křesťané. Mnoho z příslušníků menšin podporuje alavitský režim, třeba jen jako menší zlo, obávají se, jak by vypadala vláda sunnitů. V Sýrii i v širším regionu v posledních dekádách sílí konzervativní tendence, do Sýrie přicházejí i extremisté s napojením na al-Kajdu a menšiny se obávají, aby je nestihl podobný osud jako v Egyptě či Iráku, kde je nové režimy nedokážou ochraňovat. Hlavní proud syrské opozice jim vstříc příliš nevychází.
