Mnoho Afghánců, kteří spolupracovali a spolupracují se zahraničními armádami a organizacemi, se v souvislosti s jejich blížícím se odchodem bojí o svůj život. Hrozí se pomsty Talibanu. Jejich hromadný útěk se však afghánskému prezidentovi Karzáímu nelíbí. Například Berlín k tomu obdržel z Kábulu protestní nótu.
Je to jev notoricky známý z historie. Cizí armáda (armády) obsadí nějakou zemi, její cíle můžou být různé, a aby v ní mohla co nejefektivněji působit, najímá si na různé činnosti místní lidi.
Ti obvykle nějaký čas vedou privilegovaný život, ale pak přijde často chvíle, kdy jejich chlebodárci a ochránci začnou balit kufry. A těm, které mnozí jejich krajané považují za zrádce a zaprodance, začne doma peklo.
Když jim jen oholí hlavy a postrkují je pro výstrahu ulicemi, kterýžto osud potkal část Francouzek, jež se za druhé světové války pelešily s německými okupanty, můžou ještě mluvit o velkém štěstí. Kolaboranti mnohdy končí před soudem, popraví je, lynčují.
Stejná situace nastává také v Afghánistánu. Například německá vláda obdržela od Hamída Karzáího verbální nótu, v níž afghánský prezident vyjadřuje nesouhlas s tím, aby Berlín poskytl azyl Afgháncům, kteří spolupracovali s bundeswehrem. Informoval o tom magazín Der Spiegel.
Karzáí považuje udělování azylů z výše zmíněných důvodů za "nepřijatelné". Kábul Německo vyzývá, aby myšlenku poskytování útočiště kolaborantům "přehodnotilo".
Karzáí však nekritizuje jen Spolkovou republiku, ale všechny státy NATO, které plánují azylové programy pro své lokální pracovníky v Afghánistánu.
Takové plány, argumentuje Kábul, "oslabí morálku afghánského lidu". Ve druhé nótě k témuž tématu afghánská vláda tvrdí, že se tím vyvolávají "strach, neklid a pochybnosti".
Jde prý o demoralizaci afghánského obyvatelstva. Berlín zatím prosby o pomoc svých kolaborantů údajně oslyšel, napsal Spiegel.
Karzáího intervence dala celé věci politický rozměr. V mezinárodním srovnání se zatím Berlín stavěl k žádostem Afghánců o azyl rezervovaně. Citlivou záležitost má posoudit společná pracovní skupina složená z pracovníků bundeswehru a německého ministerstva vnitra.
Němci jsou si sice vědomi zvláštní odpovědnosti vůči svým pomocníkům pod Hindúkušem, ale azyl by prý přicházel v úvahu jen tehdy, pokud by jim prokazatelně hrozilo nebezpečí. A to větší, než je v jejich zemi obvyklé.
Podle zástupce ministerstva obrany obdrželo zatím Německo 23 žádostí o azyl. Oficiálně nebyla zatím kladně vyřízena ani jedna z nich. V armádě se nicméně proslýchá, že do Německa už převezli nejméně dva afghánské tlumočníky.
Jiné země poskytují azyl výrazně častěji. Se svým zdrženlivým postojem jsou Němci spíše osamoceni. Velkorysé jsou v tomto směru třeba Kanada, USA nebo Nový Zéland.
Francie, která má v Afghánistánu v porovnání s jinými členy NATO spíše skromnější vojenský kontingent, udělila víza dokonce 170 lokálním pomocníkům.
Karzáí Německo varoval nótou, ale současně podporuje zdrženlivý postoj Berlína v tomto směru. Vždyť Afghánistán by odchodem stovek, možná tisíců kvalifikovaných lidí hodně ztratil.
Celá záležitost má mnohem větší význam, než se na první pohled může zdát. Masový odchod spolupracovníků alias kolaborantů zemí NATO by byl poměrně jasným doznáním, že roky práce pro rozvoj a demokratizaci Afghánistánu byly doslova pro kočku.
