Než začali bolševici poroučet větru - dešti, říkalo se mu „moře". Bylo plné kaprů a jeseterů. Sovětští experti jej vysušili na čtvrtinu a svět mluví o největší katastrofě způsobené člověkem. Projekt na záchranu hrazený půjčkou od Světové banky zachrání jen jeden ze zbývajících zlomků v Kazachstánu. Uzbekové mají zřejmě smůlu.
Vodu z řek napájejících Aral, Amudarji a Syrdarji, odvedly zavlažovací kanály na bavlníkové plantáže napříč pouští. Děti se o nich ještě před dvaceti lety učily jako o hospodářském zázraku socialismu. Dnes zbytky vody v Aralském jezeře zadržuje třináctikilometrová kazašská přehrada KokAral postavená v roce 2005 za peníze od Světové banky. Ale jen v menší severní, kazašské části Aralského jezera. Větší uzbecký střep někdejšího moře schne dál.
000
Přehrada brání odtoku vody na vyprahlý jih. Je součástí širšího projektu za 86 milionů dolarů (dnes asi 1,3 miliardy korun), který má být hotov letos. Po dokončení Světová banka plánuje další, tentokrát za 300 milionů dolarů (4,6 miliardy korun), na rekonstrukci bývalého kazašského pobřeží.
Vyžíznění Uzbekové
Zachránit celé jezero se jeví nemožným: Uzbekistán, nejlidnatější středoasijský stát závislý na vývozu bavlny, by musel zastavit přítok vody z Amudarji do žíznivého textilního průmyslu a nechat řeku, aby vyprahlé jezero znovu napojila.
Uzbekové ale brzy nemusí být nad vodami Amudarji pány. Řeka přitéká ze sousedního Tádžikistánu a zdá se, že Tádžikové dělají vše pro to, aby mohli Uzbekům přítok vody zastavit.
Nejvyšší přehradu světa staví na řece Vachš, jednom z přítoků Amudarji. Teď s pomocí Kazachů. Týchž Kazachů, lokálních ropných hegemonů, o jejichž malou část Aralského jezera je za peníze od Světové banky postaráno. Zdá se, že osud Uzbecké části moře je zpečetěn.
ČTĚTE TAKÉ: Střední Asie: aliance vody a ropy
Aral musí elegantně zemřít
Když na začátku šedesátých let seznamoval ministr vodních zdrojů na plenárním zasedání v Taškentu ostatní komunisty s plánem zavlažovacích kanálů ve jménu extenzivního zemědělství, kdosi z pléna prý zvolal: „Co bude s Aralským jezerem?"
„Musí elegantně zemřít," pravil údajně ministr. Nic elegantního ale na smrti, kterou komunisti jezeru připravili, není. Ekosystém je zničen, přišlo suché klima, poušť se šíří, vyhubeno bylo několik živočišných druhů, tisíce lidí prchly. Přeživším nese extrémně zasolené prostředí rakovinu a chudokrevnost.
Tichým svědectvím sovětského experimentování s přírodou jsou rezivějící vraky lodí v prachu v místech, kde bývalo pobřeží. Sůl a prach z někdejšího mořského dna vítr zanáší až na svahy Himálaje.
Jeden z trpkých vtipů, jímž si ulevují někdejší „námořníci", praví, že na mezinárodních konferencích o záchraně Aralského jezera se spotřebuje víc vody, než kolik by jí bylo třeba na jeho naplnění.
Foto: Reuters, Profimedia
