Arménská posedlost: místo Beckhamů oslavují šachisty

Hluboko za studené války byly šachy jedním z mála oborů, kde mohl Sovětský svaz demonstrovat svou převahu nad kapitalismem. Jen málokrát mu za ony čtyři dekády uniklo prvenství na šachové olympiádě či mistrovství světa.

Ale pro Armény jsou šachy ještě něčím víc: od doby, co světový titul vyhrál v roce 1963 Tigran Petrosjan, je to pro ně národní pýcha.

Desetitisíce se tehdy shromáždily na Operním náměstí v Jerevanu, aby na obřích obrazovkách sledovaly každý tah Petrosjana a dosavadního mistra, Michaila Botvinnika, jak je přenášeli z Moskvy.

ČTĚTE TAKÉ: Otevírá se hranice pod Araratem, zapadlé kouty ožijí
                        Šachový velmistr se opil a pak usnul při partii
                        Ženy hrají šachy stejně dobře jako muži, ale nebaví je

" Americe si každý pamatuje, co dělal, když zastřelili Kennedyho," ujistil reportéra BBC někdo v Jerevanu. "Tady v Arménii, každý, kdo má určitý věk, si vybavuje přesný moment, kdy se Petrosjan stal mistrem světa."

V tu chvíli se šachy staly národní posedlostí. Tigran je prastaré arménské jméno, vládce toho jména vybudoval v římské době rozsáhlou říši, ale boom takto pojmenovaných nastal právě po roce 1963.

Skrze šachy vypráví historii režisér Tigran Xmalian, jeho dokument takhle zachycuje často tragické kapitoly arménských dějin: exodus z Osmanské říše a s ním spojenou genocidu, zemětřesení v roce 1988, válku s Ázerbájdžánem i ekonomický kolaps. Xmalian je přesvědčený, že nejslavnější hra dává lidem naději - naději na spásu. "V šachách se každý pěšák může stát královnou."

Velice vytíženou osobou je prezident Arménské šachové federace Serž Sarkisjan. Zejména ale proto, že je zároveň prezidentem země. A to se projevuje i v reálné vládní politice: stát poskytuje bezplatný trénink nejslibnějším hráčům, a dokonce slušný stálý plat těm, co dosáhnou na titul velmistra. Teď se prezident chystá zavést šachy do školních osnov. „Nechceme, aby lidé znali Arménii jen kvůli zemětřesení a genocidě," vysvětluje prezident Sarkisjan. „Raději bychom byli slavní pro naše šachy," citovala jej BBC.

Arménské superstar

V centru hlavního města Jerevan stojí impozantní čtyřpatrová budova ze stalinské doby, otevřená každému, kdo si chce zahrát - ať už několikaminutovou bleskovou hru, nebo sofistikovaný zápas na pár hodin. Někteří hráči kloužou figurkami, jako by byly z porcelánu, jiní jimi do šachovnice agresivně buší.

V Šachovém domě Tigrana Petrosjana (jak jinak!) se scházejí hráči - skoro všichni muži - všech úrovní, od mezinárodně hodnocených po beznadějné amatéry, a všichni mají nějaké vysvětlení, proč Arméni v tomto sportu tolik vynikají. Většinou nakonec přiznají, že jsou zkrátka kreativnější, dobří v logice, prostě chytřejší.

Nevadí, že tomu zrovna žebříčky Světové šachové federace neodpovídají - v hodnocení zemí (totiž průměrný rating deseti nejlepších hráčů) je Arménie až desátá, vede Rusko, následované Ukrajinou a Izraelem.

Zajímavá je první desítka Spojených států, které jsou na světě čtvrté: žádné ze jmen není anglické, většina amerických velmistrů pochází právě odněkud z bývalého Sovětského svazu, včetně Varuzhana Akobiana, původem z Jerevanu.

Světový mistr Petrosjan má v Arménii následovníků dostatek, ať už ve svém oboru, či co se jména týče. A někdy se to i překrývá - jeden z nejnadějnějších mladých velmistrů se jmenuje úplně stejně. Přitom s legendárním hráčem není nijak příbuzný, to jen otec toho mladšího měl prý sen, nedlouho po památném vítězství, že bude mít syna a že ho právě takto pokřtí.

Bodrý a baculatý chlapík má daleko do západního pojetí sexsymbolu, ale v Arménii jsou šachoví velmistři celebritami. Jedničkou je mezi nimi Levon Aronjan, světová trojka, kterého přirovnávají k Davidu Beckhamovi. Mladé dívky, fandové i šachová mládež jej pronásledují žádostmi o autogram i společnou fotografii.

Jméno zavazuje

V arménském Džermuku se na náměstí shromažďují davy a sledují zápasy, přenášené na obrazovky, několik usazených postarších pánů vášnivě debatuje nad každým tahem. Koná se Memoriál Tigrana Petrosjana, kterému by letos bylo osmdesát, kdyby nezemřel v roce 1984.

Jeho mladší jmenovec doufá, že se tu kvalifikuje do národního týmu, který bude příští rok obhajovat zlatou medaili. „Ze svého jména mám dobrý pocit," přiznává. „Ale problém je v tom, že každý očekává, že s takovým jménem vyhraji každý zápas. Je to přílišný tlak."

Šachy jsou významné i pro komunity arménských emigrantů ve světě. Třetí největší komunita (po Moskvě a Los Angeles) je v kalifornském Glensdale, kde je Arménů několik desítek tisíc. Nadějní šachisté si tu mohou vybrat minimálně ze dvou šachových akademií založených Armény, napsal deník Los Angeles Times.

Armen Ambartsumjan v jedné z nich učí přes stovku místních studentů, ať už ve třídách, soukromě, nebo dokonce on-line, to v případě žáků z východního pobřeží. Sám Ambartsumjan patří do generace, kterou inspiroval právě Petrosjan, v začátcích se potkal i s Gary Kasparovem (snad nejlepší šachista vůbec, mimochodem také napůl Armén).

Teď světový mistr předává své znalosti mladým a jeho odchovanci začínají promlouvat do amerických žebříčků, jednadvacetiletá Tatev Abrahamyanová už je mezi Američankami na osmé příčce.

Podobné případy se najdou i v České republice. Byť pro několikatisícovou arménskou komunitu tady nehrají šachy až takovou roli, dobří hráči se v jejích řadách také najdou. Třicetiletý Sergej Movsesjan vyrůstal v arménské rodině nejprve v Gruzii, druhou polovinu života strávil v Pardubicích, kde patří k oporám týmu evropského formátu. Jelikož však nedostal české občanství, reprezentuje Slovensko, v jehož žebříčcích figuruje jako nejlepší velmistr.

Foto: Chess Academy of Armenia, flicr.com/arthur_chapman, Wikimedia Commons,  Profimedia.cz, flickr.com/karpidis