Když armáda dynastie Čching obrátila 10. října 1911 zbraně proti lidem, znamenalo to konec dva tisíce let trvající císařské vlády v Číně i příslib demokracie a republiky. První výstřely padly ve Wu-čchangu, části dnešního města Wu-chan, a rozpoutaly boj mezi císařskými jednotkami a vzbouřenými vojáky, během nějž 16 oblastí vyhlásilo nezávislost v rámci toho, co později vešlo do dějin jako sinchajská revoluce.
Povstání ve Wu-čchangu vedlo k vytvoření Čínské republiky v čele s prezidentem Sunjatsenem a jeho stranou Kuomintang, která bojovala pod heslem nacionalismu, demokracie a existenčních jistot pro lidi.
Čína si dnes stoleté výročí připomíná mimo jiné i premiérou velkofilmu 1911 v režii Jackieho Chana či otevřením muzea ve Wu-chanu, kde to všechno začalo. Ale oslavy budou přitlumené, zvláště pak ve srovnání s těmi, které v červenci připomínaly 90. výročí založení komunistické strany. Důvodem, říkají odborníci, jsou problematické konotace revoluce ve vztahu k demokracii a Tchaj-wanu.
Nacionalistická vláda padla v roce 1949 po krvavé občanské válce s komunisty, kteří od té doby Číně vládnou a kteří přinutili nacionalisty uprchnout na Tchaj-wan.
"Komunistická strana bude opěvovat schopnost lidí svrhnout jho imperialismu - fakt, že lid povstal a že se Čína den za dnem postupně stala supervelmocí," řekl Willy Lam, odborník na čínskou politiku univerzity v Hongkongu. "Ale nebude chtít mluvit o demokratickém prvku. Důraz je na bohatství lidu a mezinárodní moci."
Sunjatsen, který zemřel v roce 1925, zůstává uznáván coby otec nové Číny na pevnině i na Tchaj-wanu, kde je 10. říjen oslavován jako tchajwanský národní svátek.
Peking věří, že je dědicem Sunjatsenova odkazu, a tvrdí, že dramatický nárůst životní úrovně za posledních 30 let ekonomických reforem je ovocem Sunjatsenovy revoluce.
Ale ideologická bitva mezi nacionalisty a komunisty nadále trvá kvůli tomu, zda revoluce vyústila ve skutečně republikánskou formu vlády v Číně.
"Výbuch sinchajské revoluce svrhnul několik tisíc let císařské vlády a měl obrovský dopad na psychologii čínského lidu," míní historik Lej I z Čínské akademie sociálních věd. "Komunistická strana věří, že právě ona pokračuje v duchu sinchajské revoluce a že nacionalisté ho zradili."
Čchin Jung-min z Wu-chanu, který byl v loňském roce propuštěn po 12 letech z vězení, kam se dostal za "rozvracení republiky", je přesvědčen, že revoluce jen jednoho diktátora nahradila jiným.
"Nehodnotím sinchajskou revoluci nijak vysoko," říká Čchin, který byl zatčen v roce 1998 poté, co vyzval coby vůdce zakázané Čínské demokratické strany k nastolení multipartijní demokracie v Číně.
"Imperiální systém byl svržen, ale na jeho místo nastoupil totalitářský diktátor. Mao Ce-tung nebyl císař, byl horší než císař. Byl to větší diktátor než císař," dodává.
Čínské státní deníky dnes přinesly na první straně články o povstání z roku 1911, ale vyhnuly se jakékoli zmínce o jeho demokratických cílech. A také Chanův film o tomto aspektu zcela mlčí. Neoficiálně pak kolují zprávy o zakázaných akademických diskusích či tlaku vyvíjeném na jejich organizátory, aby se vyhnuli zmínkám o vazbách mezi revolučními cíli a současností.
"Wu-chan bude vždycky hrdý na své povstání a jeho příspěvek k rozvoji Číny," řekl důchodce Kuo Sing-lien, který se vydal na procházku parkem v místech, kde to všechno začalo. "Dneska si ale spousta lidí myslí, že komunistická strana je zkorumpovanější než dynastie Čching. Zároveň ale vědí, že komunistická strana je hodně silná a jakýkoli pokus o povstání by byl rozdrcen."
