V Austrálii se snaží bojovat proti závislosti na herních automatech tím, že podněcují hráče, aby si - než začnou hrát - stanovili částku, kterou si mohou dovolit vsadit, a tu nepřekračovali. Podle sdružení pranýřujících všudypřítomnost automatů v hospodách a klubech je takové opatření směšné.
V zemi je podle vládní zprávy zveřejněné v roce 2010 na 200 tisíc elektronických herních automatů a 600 tisíc Australanů (z celkového počtu 23 milionu obyvatel) tu hraje nejméně jednou týdně.
Vládu především znepokojuje tvrdé jádro hráčů, kteří se nedokážou kontrolovat. Na 15 procent pravidelných hráčů představuje 40 procent všech vynaložených částek.
Aby vláda zabránila sebedestrukci některých hráčů, vybízí všechny, aby si stanovili limit dříve, než přistoupí k vlastnímu hraní. Koncem loňského roku přijala v tomto smyslu zákon, který v první etapě spočívá na dobrovolnosti.
Do konce roku 2014 mají výrobci hracích automatů instalovat nezbytné zařízení do všech nových přístrojů.
Na jejich obrazovkách se budou pravidelně objevovat varování typu "Jak dlouho už hrajete?" nebo "Nevydali jste už více, než byl váš limit?"
Bankomaty ve všech významnějších klubech budou mít omezenu denní výdajovou částku na 250 australských dolarů (necelých pět tisíc korun).
"Ve skutečnosti tady stát hraje stále více roli chůvy, která na lidi dohlíží jako na malé děti," zlobí se důchodce Peter Bell, který na automatech hraje pravidelně. "Já ale prosázím víc na koníčkách než na automatech," dodává tento sedmdesátník.
Podle sdružení bojujících proti závislosti na herních automatech tento zákon nemá žádný smysl.
"Myslíme si, že je téměř k ničemu," prohlašuje Erin McMallumová z asociace Getup!
Toto sdružení usiluje o to, aby se sázel vždy jen jeden dolar, což by omezilo potenciální ztrátu za jednu hodinu na něco přes v přepočtu dva tisíce. Na herním automatu s pokerem lze totiž snadno prohrát za hodinu 27 tisíc korun.
"Lidé se nedokážou sami omezovat. Polovinu času z toho, co hrají, si vůbec neuvědomují, že se dostali do potíží," vysvětluje Erin McMallumová a dodává, že lidé přijdou o byt, zničí vlastní rodinu, a to všechno kvůli hře, která mnohé z nich dovede až k sebevraždě.
"Austrálie má velmi specifický problém se závislostí na hře na automatech, zejména pokerových," prohlašuje. "Lze tu prohrát mnohem více než jinde a automaty jsou všude, ve všech klubech, barech a kasinech. Kdo je na hře závislý, těžko se jim vyhne," říká.
Kluby jsou v Austrálii velmi populární a polovina obyvatel, především důchodci, má jejich členskou kartu.
Tyto kluby projevují pochopitelně jen malé nadšení pro zákon, který je určen k omezení příjmů z herních automatů, a tedy i jejich zisku. Ředitel Clubs Australia Anthony Ball předpokládá, že jen málo hráčů bude dobrovolně omezovat své sázky.
"Je třeba si uvědomit, že lidé hrají na pokerových automatech ze stejného důvodu jako na koňských dostizích nebo v loterii. Chtějí vyhrát. Jde o pocit svobody, je to jejich druh odpočinku a odreagování," prohlašuje. "U nás lidé sázky milují, je to zakořeněno v australské kultuře," zdůrazňuje.
Úprava herních automatů tak, aby hráče varovaly, nebude mít podle něho u závislých na hře žádný zázračný účinek. Ball předpokládá, že pokusné zavedení povinného vlastního limitu hráčem v oblasti Canberry ztroskotá.
"Lidem to stejně nepomůže. Nebude to fungovat. Je to jako by se alkoholikovi dávaly poukázky na alkohol," soudí ředitel Clubs Australia.
