Dosud vládnoucí vojenská junta v Barmě (Myanmě) dnes zanikla a její pravomoci převzal prezident Thein Sein, který také povede vládu. Tohoto bývalého generála v únoru zvolil parlament, který vzešel z listopadových voleb. Vše nasvědčuje tomu, že silný muž režimu Than Šwei, který stál do února v čele junty, se poněkud stáhl do ústraní.
"Od nynějška, kdy nová vláda převzala své funkce, je Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC, oficiální název junty) rozpuštěna," oznámila státní televize s tím, že rozkaz o rozpuštění podepsal Than Šwei.
Pětašedesátiletý Thein Sein byl do funkce hlavy státu, která od nynějška je spojena s funkcí předsedy vlády, uveden během slavnostního ceremoniálu v parlamentu. Generál Min Aun Hlain se ceremoniálu zúčastnil jako vrchní velitel armády, což je funkce donedávna držená Than Šweiem. Pozorovatelé z toho vyvozují, že ten odešel do ústraní, ačkoli to zatím nebylo oficiálně oznámeno.
"Neví se, jestli generál Min Aun Hlain skutečně už funkci převzal," řekl činitel barmské administrativy. Nepřímo tak potvrdil naprostý nedostatek informací panující ve státním aparátu o osudu Than Šweie, tedy muže, který zemi řídil železnou rukou řadu let. Mnoho znalců místních poměrů totiž pochybuje o tom, že by tak prostě opustil politickou scénu.
Listopadové volby, jejichž svobodnost a rovnost byla některými pozorovateli zpochybňována, ale které přesto na barmské poměry představují určitý pokrok, poskytly juntou vytvořené Straně solidarity a rozvoje (USDP) drtivou většinu v zákonodárném sboru.
Junta tak mohla hlásat, že se režim změnil v civilní, a přitom si zachovat moc. Podle analytiků tak bude totalitarismus jednoho muže vystřídán autoritativním režimem rozloženým mezi několik lidí s posílením prvků legislativních a výkonných.
Dnes ráno už začaly být z ulic Rangúnu odstraňovány symboly SPDC jako svědectví o formálním předávání moci. Oblastní úřadovny SPDC byly přejmenovány na "všeobecné administrativní odbory".
Loňské volby byly prvními v Barmě po dvaceti letech. Ty předešlé se uskutečnily v roce 1990 a s výrazným náskokem je vyhrála Národní liga pro demokracii (NLD), vedená disidentkou Do Aun Schan Su Ťij. Junta jí ale odmítla předat moc a politička nakonec z posledních dvou desítek let strávila 15 roků v internaci.
Velký výprodej Barmy
|
|
Urvi, co můžeš. Privatizujeme. Obyvatelé Barmy, země v jihovýchodní Asii, šli loni po 20 letech poprvé k volbám. V už tak těžce rabované zemi urychlila junta prodej státních podniků.
Všimne si toho kdejaký zvídavější cizinec, který v Barmě sejde z obvyklých turistických tras. Tato továrna prý patří tomu či onomu generálovi, hotel o kus dál místnímu potentátovi vládní strany a zpracování drahých kamenů v této čtvrti ovládá jistý čínský boháč. Opět přízeň někoho z vládnoucí generality. Přehled o tom, co komu patří (anebo se to alespoň říká), má v daných lokalitách každý.
Čím blíže Číně, tím více nemovitostí je v čínských rukou. V pralesích stahují sloni k řece nelegálně poražené vzácné a jinak žádané dřeviny - směr Čína. O výnosy z těžby drahých kamenů se na severu a východě země dělí vojáci s povstalci, s nimiž se dohodli na klidu zbraní. Zatímco většina Barmánců živoří (průměrný příjem je v přepočtu asi 7600 Kč ročně), úzká elita žije v přepychu. Bez většího přehánění lze říci, že často díky rozkrádání bohatství země. Před loňskými volbami nabrala však privatizace v Barmě výrazně na obrátkách.
V těchto končinách jihovýchodní Asie by však bylo naivní si myslet, že tehdy vládnoucí generály náhle osvítil blahodárný duch liberalizace či něco podobného. I když nelze popřít, že v řadě případů má prodej státního majetku všeobecně pozitivní dopad, byť by to měl být jen vedlejší efekt.
Přihrávky kumpánům
Od loňského jara si šlo třeba u privátních benzinových pump New Day načerpat plnou nádrž, což bylo předtím u státních zařízení až na výjimky nemyslitelné. Vládne jakýsi přídělový systém. Je to paradox, neboť Barma disponuje značnými zásobami zemního plynu a ropy. Průmysl s tím spojený se ale potýká s problémy - od neprozkoumaných ložisek přes málo vrtů až po zastaralé a chybějící rafinerie. Země, která by mohla mít kanystr s naftou ve státním znaku, tak musí tuto surovinu dovážet.
Jen loni se v Barmě zprivatizovalo už kolem tří stovek státních podniků, odhadují domácí i zahraniční pozorovatelé. Současně poukazují na netransparentnost postupů i pravidel, na nedostatečné informace o hodnotě podniků a o tom, kolik se za ně nabízelo a jakou sumu nový vlastník zaplatil. Většina kupců jsou barmští magnáti, o nichž se ví nebo tuší, že jsou ve spojení s vládnoucí generalitou. Příkladem je Aun Ko Win, generálský synek a šéf soukromé Kanbawza Bank, který získal 80procentní podíl ve státní letecké společnosti Myanmar Airways. Banka čelí sankcím Západu.
Část peněz získaná čerstvými privatizacemi použila vládnoucí klika na podporu svých kandidátů ve volbách. Je ovšem třeba připomenout, že s prodejem státních podniků začala vláda generála Than Šweie už před 18 lety. Alespoň zčásti tak zvrátil socialistickou znárodňovací politiku generála Ne Wina, který někdejší britskou kolonii ovládal až do roku 1988.
Zlatonosný plyn
Vedle zlata, safírů, nefritu, rubínů, niklu nebo dřevin, jež se z Barmy ve velkém pašují a v menším množství legálně vyvážejí, zvedá ekonomiku země stále více byznys se zemním plynem. Její sousedé jsou po něm hladoví. Roku 2008 ho Thajci odebrali z těžebních polí v Andamanském moři za zhruba tři miliardy dolarů. V současnosti se buduje plynovod do čínské provincie Jü-nan. Generálové si mohou mnout ruce, barmské zásoby deviz utěšeně kynou.
Prostí Barmánci ale z bohatství své vlasti téměř nic nemají. Příjmy z vývozu plynu se do státních účetních knih zanášejí v poměru šest kyatů (barmská měna) za jeden dolar. Reálný poměr je přitom až tisíc kyatů za dolar, tolik vám dá každý černý směnárník. Do čích kapes jde gigantický rozdíl mezi oficiálním a černým kursem, lze jen hádat. Těžké to není.
|
