Pramalé nadšení pro králem nařízenou demokracii. Při prvních parlamentních volbách v historii Bhútánu slaví royalisté drtivé vítězství. Obyvatelé himalájské monarchie nevidí moc důvodů, proč by namísto oblíbeného panovníka měli zemi řídit politici.
V pondělních volbách do bhútánského parlamentu získala Bhútánská strana harmonie (DPT, Druk Phuensum Tshogpa) 44 z celkem 47 křesel. Tři zbylé mandáty připadly Lidové demokratické straně (PDP, People's Democratic Party).
Programové rozdíly mezi oběma stranami jsou ovšem malé. Obě při volebním klání zdůrazňovaly, že budou ve stejném smyslu jako monarchie udržovat a ctít tradice a podporovat blahobyt.
DPT ale byla v očích lidu králuvěrnější než její konkurentka, což se odrazilo v jejím téměř absolutním volebním triumfu.
Šéf Royalistů, Džigmi Thinley, je starým druhem Džigme Singje Vangčuka, otce v současnosti úřadujícího krále.
Shora řízené národní štěstí
Thinley mu v sedmdesátých letech minulého století pomáhal uvádět do života filozofii „hrubého národního štěstí" (Gross National Happieness). Je založena na myšlence, že hospodářský růst jde ruku v ruce s úctou k tradicím a okolnímu světu, a že je třeba usilovat o rovnováhu mezi meteriálním pokrokem a duchovnem.
Parlamentní volby uzavírají letitý proces přechodu Bhútánu od absolutní ke konstituční monarchii. Zavádění demokracie v malé a od okolního světa do značné míry izolované zemičce se dělo pro zbytek světa ne příliš obvyklým způsobem.
Demokracie jako královský dárek
O lidovládu nebojoval zdola lid, ale nařídili ji shora. Král Džigme Singje vangčuk, který usedl na trůn roku 1972 jako šestnáctiletý, zahájil demokratizace země v roce 2001 tím, že každodenní politickou agendu předal radě ministrů.
O čtyři roky později nařídil tento velmi oblíbený monarcha dekretem konání parlamentních voleb. Roku 2006 odstoupil a na jeho trůn usedl syn Džigme Khesar Namgjel Vangčuk. Další kroky na cestě Bhútánu k demokracie pak řídili oba společně.
Podle názoru současného i bývalého veličenstva může Bhútán čelit výzvám moderního světa jen jako demokracie.
K čemu nám jsou politici
Ta se ale setkává u Bhútánců s pramalým nadšením. Královská rodina, která zemi vládne od roku 1907, požívá u svého lidu značné úcty. Bhútánci si nedokáží představit,že by politici dokázali vést zemi lépe než populární osmadvacetiletý král.
Kdyby se o zavedení demokracie uspořádalo referendum, prohrála by na celé čáře, o tom téměř nelze pochybovat.
Král, který studoval v Oxfordu, apeloval uplynulý víkend znovu na své poddané, aby se zúčastnili voleb.
Většina z 320 tisíc oprávněných voličů jej nakonec poslechlo, účast na hlasování dosáhla podle ústřední volební komise 79 procent.
Loni v květnu uspořádal krále jakési volební „cvičení", aby občany připravil na budoucí úkol. K monarchově zklamání se tehdy k urnám obtěžovala jen asi polovina oprávněných hlasovat.
Podle nové ústavy přináleží králi jen role reprezentativní hlavy státu. Teoreticky jej dokonce může sesadit z trůnu parlament či referendum. Fakticky bude mít ale královský dvůr na dění v zemi značný vliv - už jen kvůli své popularitě.
V dohledné době lze tedy sotva očekávat, že by se demokratický Bhútán lišil výrazněji od Bhútánu královského.
Foto: Reuters, AP a Profimedia
