Šéfredaktor investigativního týdeníku Bhutanese, jehož pracovna má výhled na úchvatné vrcholky Himalájí, sleduje na svém počítači tok informací ze světa, které přijímá přes internet. "Bhútán přeskakuje z feudálního věku do moderní doby, aniž by prošel industriální epochou," říká bezchybnou angličtinou Tenzing Lamsang. "Za 30 nebo 40 let může naše země projít vývojem, který jinde trval století," dodává.
Malý himalájský stát zastrčený mezi Čínou a Indií se na desítky let dobrovolně připravil o vymoženosti moderní komunikace, aby si zachoval svou kulturu. Televize a internet tu byly povoleny teprve v roce 1999.
Dnes dva operátoři mobilních telefonů obsluhují podle oficiální statistiky více než 550 tisíc lidí. To jsou tři čtvrtiny z 750 tisíc Bhútánců.
V živých ulicích metropole Thimphu, kde se tradiční tuniky, šafránové buddhistické šaty a západní oblečení střetávají ve veselé směsici, mají všichni mladí lidé mobilní telefon.
Většina z nich má jednoduché modely, ale někteří vlastní chytré telefony s napojením na internet. Jde o čínské a indické značky, na Západě málo známé, ale také o jihokorejské Samsungy.
Rodiče řezníka Kirana Rasailyho žijí na jihu, v jedné z těch venkovských oblastí, kde jsou asfaltované silnice ještě vzácností, daleko od metropole ježící se bambusovými lešeními. Nicméně už mají mobilní telefon. "Sice za mlada moc nechodili do školy, ale s mobilem umějí zacházet a jsou s ním velice spokojení," směje se třiatřicetiletý Kiran.
Mobilní telefon a internet ztělesňují otevírání se světu, které monarchie zahájila koncem minulého století. Je to i politická revoluce, neboť byl ustanoven parlament a loni se v zemi hřmícího draka dostala ve volbách k moci opoziční Lidově demokratická strana (PDP).
Premiér Chering Tobgaj, který nastoupil k moci díky tomuto demokratickému přechodu, vyjádřil nad tímto vývojem potěšení. "Technologie jsou dobrá věc a můžou přispět k prosperitě Bhútánu. Mobilní telefony se u nás začaly prosazovat asi před deseti lety a dnes je má téměř každý," zdůraznil.
Používání nových technologií podle něho zapadá do projektu Bhútánu, jenž si přeje zachovat své nejlepší tradice. Naposledy úřady podpořily elektromobily a přislíbily stoprocentně biologické zemědělství.
Používání čistých technologií obohacuje "hrubé národní štěstí", tento index rozvoje zahrnující životní prostředí a kulturu, který zemi proslavil. Bhútán se snaží najít jinou cestu industrializace než ostatní státy Asie, kde je rozvoj provázen silným znečištěním životního prostředí.
Sám šéf vlády je velmi aktivní na sociální síti Facebook, kde jej sleduje téměř 25 tisíc osob. Zveřejňuje tu informace a fotografie týkající se jeho oficiálních aktivit, ale také například podrobné menu, které se podávalo při jeho setkání s barmskou disidentkou Aun Schan Su Ťij.
Tato forma komunikace je v Bhútánu již dosti rozšířená a na Facebooku tu je na 80 tisíc účtů. Jsou zde osobní stránky, ale také různá diskusní fóra, nabídka zaměstnání, kultura i politika.
"U nás jako jinde slouží internet lidem nejen k tomu, aby spolu diskutovali, ale také k tomu, aby se tu vytvářelo určité politické povědomí, aby se vyvíjel tlak na vládu a aby se tu vedly kampaně k různým problémům. Má to pozitivní vliv na společnost," prohlašuje Tenzing Lamsang.
"Bhútánci znají od zavedení internetu lépe i okolní svět," říká Džigme Tamang, pracovník nejstarší internetové kavárny v zemi Norling Cyber World. Protože jen málo domácností má připojení na internet, internetové kavárny rostou v posledních letech v Thimphu jako houby po dešti.
"Nejlepším obdobím je pro nás to, kdy se studenti hlásí na zahraniční univerzity," dodává Džigme, jenž se přesto strachuje o svou práci, protože vzestup chytrých telefonů ubírá internetovým kavárnám klienty.
"S mým chytrým telefonem napojeným na internet můžu komunikovat s bratranci v Nepálu," vysvětluje pyšně student Suradž Bisva z jižního Bhútánu.
