Na vypracování politického řešení 18 měsíců trvající syrské krize, která se proměnila v občanskou válku s otevřeným koncem, je už pozdě. Nedá se očekávat, že by se syrský prezident Bašár Asad, bojující o své přežití, vzdal vojenské alternativy výměnou za diplomatickou cestu zahrnující jednání s opozicí.
Na druhé straně je opoziční Syrská národní rada (SNC) slabá a její nedávná reorganizace odstranila sekulární a nacionalistické elementy ve prospěch Muslimského bratrstva, jež má nyní nespornou kontrolu.
Zdá se, že jak režim, tak opozice překročily bod, odkud není návratu, ani jeden z nich ale není schopen dosáhnout rozhodného vítězství v terénu, soudí jordánský novinář a politický komentátor Usáma Šaríf. Jeho nástin možného vývoje situace v Sýrii dnes zveřejnil list Jordan News. Počet mrtvých v Sýrii podle opozičních zdrojů překročil hranici 20 tisíc.
Očitý svědek, francouzský lékař Jacques Bérès, ale po návratu z dvoutýdenní lékařské mise v povstalci kontrolované nemocnici v Alepu řekl, že "počet mrtvých je mnohem vyšší a oznámená čísla by se musela vynásobit dvěmi, aby se dospělo k reálnému údaji". Francouz také uvedl, že asi polovina jeho pacientů byli zahraniční islamisté. Z války občanské se stala náboženská.
Mezinárodní výbor Červeného kříže varoval před zhoršujícími se humanitárními podmínkami v Sýrii. Turecko a Jordánsko, dvě země poskytující útočiště desetitisícům Syřanů prchajícím před chaosem, dávají najevo obavy nad svou schopností přijímat další uprchlíky.
USA a Rusko zůstávají rozděleny v postoji k syrské krizi, ale ani v západním táboře nevládne shoda ohledně toho, jak ji řešit. Návrh Francie, že by SNC měla zformovat dočasnou vládu, zamítl Washington.
Sílí znepokojení ohledně infiltrace stovek a možná i tisíců zahraničních islamistických bojovníků do Syrské svobodné armády (FSA). Zvláště pak v Alepu, kde už týdny zuří urputná bitva o získání kontroly nad městem.
Jen málokdo očekává, že zvláštní vyslanec OSN a Ligy arabských států (LAS) pro Sýrii Lachdar Brahímí v současném stadiu konfliktu něco změní. Vládnou pochyby ohledně schopnosti SNC kontrolovat povstalecké bojovníky, kteří údajně bojují pod praporem FSA. Vyskytují se zprávy, které obviňují členy FSA a zahraniční bojovníky ze zvěrstev spáchaných v Alepu i na jiných místech na osobách věrných režimu.
Je to bezútěšný obraz, který svědčí o arabském a mezinárodním selhání, o neschopnosti nalézt řešení, jež by zastavilo bezohledné ničení Sýrie a prolévání krve jejích obyvatel. Takové ochromení zajistí, že občanská válka bude bez omezení pokračovat mnoho měsíců, a zároveň věstí ještě pochmurnější scénáře budoucnosti této významné regionální země.
Sektářský charakter syrské společnosti začíná být hlavním faktorem pokračující konfrontace mezi režimem, podporovaným převážně alávity a křesťany, a v drtivé většině sunnitskou opozicí. Zvěrstva páchaná vládními vojáky a gangstery postihují hlavně sunnitské vesnice a městské čtvrti.
Na severozápadě země, kde sunnitské a alávitské komunity po staletí žily v těsném sousedství, je většina sunnitských vesnic vylidněná. Jejich obyvatelé utekli do větších měst nebo ke hranicím s Tureckem. Dokonce i v Damašku, kde má režim stále ještě pod kontrolou většinu oblastí, se ozbrojené milice objevily v drúzských, křesťanských a šíitských čtvrtích, aby podpořily vládní vojáky proti povstaleckým snahám do nich proniknout.
Některé z těchto "menšinových milicí" jsou ale obviňovány z páchání sektářských zločinů, včetně zabíjení členů jiných komunit, obzvláště sunnitů. Podobné milice se objevily také v Homsu, Hamá a jinde.
S protahujícím se konfliktem sílí pravděpodobnost, že nastanou dvě věci. Jednou je pomalý, ale záměrný proces etnického a sektářského "čištění", který bude znamenat masivní vnitřní migraci alávitů, sunnitů, šíitů, drúzů, křesťanů a Kurdů (kteří jsou sunnité a sídlí v severovýchodní části země).
Druhou, která je důsledkem té první, je vytvoření sektářských "kapes" a enkláv, z nichž nejdůležitější bude alávitská izolovaná oblast na severozápadě země, zahrnující Latákíji, Banijás a Tartús. Nakonec můžeme být svědky zániku syrského státu jako celku a vzniku etnických a sektářských ministátů, které by se mohly rozšířit i do Libanonu.
Ve svém důsledku ohrozí rozpad Sýrie stabilitu Jordánska, Iráku, Turecka a dokonce Izraele. Bude to velké geopolitické zemětřesení, jak nedávno naznačil vůdce libanonských drúzů Valíd Džumblát, když řekl listu The Guardian:
"Co zbylo ze slavné Sykesovy-Picotovy dohody, se teď mění." (Narážel tak na tajný plán Francie a Velké Británie, které ji podepsaly v květnu 1916 se souhlasem ruské říše, na rozdělení sféry vlivu v teritoriu osmanské říše po ukončení první světové války, pozn. red.) Zahraniční intervence v Sýrii je stále ještě možná.
Za uvolňující se moci Asadova režimu bude muset Západ zasáhnout a provést misi s dvěma cíli: zřídit bezpečný přístav pro uprchlíky podél hranic a zajistit skladiště jaderných zbraní. Jinak bychom byli svědky vyššího počtu obětí, zejména mezi civilisty.
Analytik a expert na syrskou problematiku Patrick Seale nedávno napsal: "Ať jakkoliv katastrofální, je syrská občanská válka jen vedlejší zápletkou v mnohem širším kontextu." Seale také varoval před americko-izraelským komplotem vedení "stínové války" v regionu. "Arabské státy si očividně nejsou vědomy toho, že nahrávají jestřábům v Izraeli a v Americe, kteří sní o přetvoření regionu s cílem podrobit ho jejich vůli. Stejné neokonzervativní ambice dohnaly USA k invazi do Iráku a k jeho zničení v naději na jeho trvalé oslabení."
