Plačící děti, hlad a provizorní stany. Tak vypadá život Iráčanů prchajících z Mosulu a zablokovaných na syrské hranici. Jsou jich stovky a ocitli se v palbě mezi radikály a ostrahou hranice a doufají, že se jim podaří dostat se do Sýrie.
Ke skupině se blíží motocykl, ale kurdští bojovníci, kteří střeží hranici, se bojí, že na něm jedou členové Islámského státu (IS), takže zahájí palbu. Motocykl se znovu vrátí a zase se pokouší přiblížit, ale i napodruhé je zahnán palbou.
"Tamhle dopadl granát, zranilo to jednu rodinu. Bojuje se tady ve dne i v noci. Je tady nebezpečno," říká asi třicetiletý Iráčan, který se rozhodl s rodinou odejít z Mosulu. Irácká armáda začala s IS o druhé největší město země 17. října bojovat. Muž si tvář zakrývá šálou a své jméno z bezpečnostních důvodů neuvádí. V pouštním vedru tu spolu s ním čeká několik set dalších lidí. Je ironií, že své naděje upírají k uprchlickému táboru Al-Húl v Sýrii, rozvrácené vlastní válkou od roku 2011. Tam se ale o ně už postará OSN.
Čekání se prodlužuje, skupina pobývá na hranici a na pokraji území kontrolovaného IS už deset dní. Post střeží bojovníci z koalice, která si říká Demokratické síly Sýrie (SDF) a v níž jsou Arabové i Kurdové. Střelba se rozpoutává každý den.
"Jsme tady na frontě, pořád je slyšet palbu," říká další Iráčan, který svou tvář rovněž skrývá. "Syn už z horka onemocněl. Proč nám nepomohou a nenechají nás odejít do Al-Húlu?" ptá se muž.
Uprchlíci se cestou musí vyhýbat minám a střelbě
Tábor dělí od Mosulu, největší bašty IS v Iráku, 200 kilometrů a většina uprchlíků je zdolává pěšky. Musejí se vyhýbat minám, které IS rozmístil na silnice, i palbě, jíž chtějí radikálové civilistům zabránit odejít.
Jeden z členů SDF vysvětluje, že lidé jsou na hranici zastaveni kvůli bezpečnostní proceduře. Do tábora budou moci odejít, až proceduru absolvují. Hlavním cílem tohoto postupu je zabránit tomu, aby spolu s civilisty odešli také radikálové. Jak Moskva, tak Paříž upozornily, že se i teroristé budou snažit z Mosulu uprchnout.
Rodiny tedy čekají a před sluncem se chrání provizorními stany z použitých kusů látky. Muži i ženy nesou na zádech nebo na hlavách těžké vaky obsahující chudé živobytí. Pokud nepláčou, uštipují bosé, horkem zmožené a viditelně špatně živené děti sušenky.
Na druhé straně hranice v Al-Húlu se s dalšími příchozími počítá a tábor se rozšiřuje. Dva roky v něm je ubytováno 6 tisíc až 6500 lidí a postupně se má jeho kapacita zvýšit na 30 tisíc. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v pátek oznámil, že v Al-Húlu bylo v minulých dnech přijato 912 Iráčanů.
"Horko a hlad nás vysilují. V noci je zima a musíme do písku vyhloubit jámu, abychom si v ní ohřáli ruce," říká třicetiletá Navál, usazená se svými třemi dětmi v hloučku žen.
"Jsme tady týden, máme žízeň. Jedno balení pitné vody stojí 1500 syrských liber (74 korun), nemůžeme si ji koupit. Totéž platí o chlebu - tři placky za tisíc liber," zoufá si Ibráhím Chalf, který sedí pod přístřeškem se ženou a jejich šesti dětmi. "Uprchli jsme před nespravedlivostí, doufáme, že tady nás nečeká," říká.
