Získat v Japonsku střelnou zbraň vyžaduje velkou dávku trpělivosti a odhodlání. Každé tři roky tu kvůli zbrojnímu pasu musíte absolvovat několik testů s úspěšností nad 95 %. Ani policisté nejsou výjimkou, z jejich řad zazní výstřel šestkrát za rok.
Když si chcete v Japonsku pořídit střelnou zbraň, musíte absolvovat celodenní kurz, napsat zkoušku a projít testem ve střelbě a ztratit přitom smíte pouhých pět procent bodů. Tím to ale zdaleka nekončí. Následují psychologické testy a kontrola na drogy. Úřady se zaměří i na váš trestní rejstřík a prověří si vás napříč různými extremistickými skupinami. Pak přijdou na řadu vaši příbuzní a dokonce i kolegové z práce.
Na konci celého procesu si sice můžete koupit zbraň, ale příliš na výběr nedostanete. Zákon omezuje i počet obchodů se zbraněmi a jejich sortiment. K pistoli se v Japonsku dostanete jen těžko, povolené jsou pouze brokovnice a vzduchové pušky. Když si chcete koupit nové náboje, musíte nejprve vrátit nábojnice z předchozího nákupu.
Státu také hlásíte, kde zbraň a munici skladujete. Musejí být uložené zvlášť a zamčené - policie si to chodí jednou ročně zkontrolovat.
Vaše složitě získaná licence vyprší po třech letech a vy musíte absolvovat kurz a všechny testy znovu.
Japonsko má zřejmě díky takto tvrdé politice jeden z nejnižších počtů ozbrojených zločinů na světě. Například ve Spojených státech bylo v roce 2014 zbraní zabito přes 33 tisíc lidí, v Japonsku takto zemřelo jen šest lidí. Když dojde k nějakému masovému útoku, má útočník v ruce častěji nůž než střelnou zbraň.
Sami japonští policisté využívají střelné zbraně zřídka, větší důraz dávají na bojová umění. Více času stráví nácvikem boje s bambusovým mečem než se zbraněmi na střelnici. Výsledkem je, že v roce 2015 vystřelili japonští policisté dohromady šestkrát.
Současný zákon o zbraních platí v Japonsku od roku 1958, ale tradice omezování střelných zbraní se datuje už od konce 17. století.
