Krysy. Krysy jsou úplně všude. Stovky jich cupitají po svatyni chrámu Karni Mata, ale nikomu to, zdá se, nevadí. Krysy jsou tu totiž uctívány.
"Vy jim říkáte krysy, my je nazýváme děti," říká Giriradž Singh Bharát, představený hinduistického chrámu v Dešnoke nedaleko indické hranice s Pákistánem. V chrámu žije odhadem 25 tisíc krys, které balancují na mřížích tepaných kovových bran, šplhají po schodištích a vykukují z každé praskliny mramorových zdí.
Tady se jim říká "kaba", což v místním jazyce rádžasthání znamená dítě, vysvětluje Bharát usazený na zkřížených nohách, který nehne brvou, když jedna z krys vyleze zpoza polštáře za jeho zády a natáhne se, aby očichala misku s vodou. "Nemám strach," říká. "Já jsem taky kaba, tak proč bych se měl bát?"
Příslušníci místního klanu Čaranů věří, že až zemřou, reinkarnují se jako krysy v chrámu, jenž je zasvěcen hinduistické svaté Karni Mata, která se podle chrámového muzea narodila v roce 1444. Představený kláštera vysvětluje, že se tu krysy poprvé objevily, když se synovec Karni Maty Lakšmán utopil v nedaleké řece a ona ho vzkřísila.
Některé zprávy ale uvádějí, že ho Karni Mata nedokázala oživit, a proto požádala hinduistického boha smrti Jamu, aby reinkarnoval celou její rodinu coby krysy, dokud se nebudou moci následně znovu narodit jako členové klanu Čaranů, napsal list The Wall Street Journal.
Věřící dnes tvrdí, že krysy nikdy neopouštějí prostory chrámu, který byl do současné podoby dokončen v roce 1900. "Před branami nejsou stráže, ale žádná kaba nikdy nejde ven, to je zázrak Karni Mata," řekl Bharát. Majitelé okolních obchodů a restaurací ovšem tvrdí, že tu a tam se v jejich prostorách nějaký ten krysí návštěvník objeví.
Kremace krys na pahorku
Některé krysy jsou štíhlé s lesklými kožíšky a pěknými, do kornoutků stočenými oušky, ale většina má opelichaný ocas a špinavě hnědou olysalou kůži. "To jsou ty starší," vysvětluje Bharát. Chrámové krysy žijí dva až tři roky, dodává. Když některá z nich uhyne, je tělo odneseno na hliněný pahorek za chrámem, kde hromada popela naznačuje, že se tu odbývají kremace.
Místní krysy si žijí královsky. Uvnitř chrámu jim poutníci nechávají jídlo a ve velkých, plochých miskách mají mléko. Chrám denně spotřebuje asi 100 až 150 kilogramů krmení pro krysy a návštěvníci věří, že jim přinese štěstí, pokud si uždibnou ze stejného jídla, jaké dostávají ony.
Vůně ze směsi mouky, másla a palmového cukru se mísí s hutným pachem krys a jejich trusu. Odér je nejsilnější v nejtemnějších koutech chrámu, jako je úzký průchod do vnitřní svatyně, kam se vydávají ti, kteří chtějí zahlédnout jednu ze čtyř nebo pěti bílých krys, jež tu mezi tisíci hnědých družek žijí. Bílá kaba je považována za reinkarnaci Karni Maty a jejích čtyř synovců.
"Když dneska uvidím bílou krysu, přinese mi to štěstí," říká sedmadvacetiletý Rakiš Čopro, který žije v Bombaji, ale domů do Rádžasthánu se vrátil na indický svátek světel diválí a v chrámu se zastavil, aby se pomodlil za dobré výhledy do budoucna. Do chrámu denně zavítá zhruba 5000 návštěvníků, ale během svátků tento počet může stoupnout až na 100 tisíc. Bharát, který mimo jiné učí i společenské vědy na vládní škole v nedalekém městě, říká, že chrámové krysy jsou jiné než ty, které se běžně najdou v kanalizaci a kolem domů.
"Doma krysy chytáme, protože šíří mor, další nemoci a koušou děti," říká a tvrdí, že chrámové krysy nekoušou ani nepáchnou, když uhynou. V chrámu nikdy nebyla epidemie moru na rozdíl od mnoha jiných oblastí Indie. "Naše kaba jsou speciální," říká a mezi bosýma nohama mu proběhne krysa. S Bharátem to však ani nehne...
