Násilí v západočínské provincii Sin-ťiang a krize čínské exportní ekonomiky mají na první pohled jen málo společného. Ale reakce Pekingu na tyto potíže ukazuje, jak představitelé lidové Číny reagují na nečekané problémy.
Podle analytika britského deníku Guardian si uspěchaným použitím síly státu v politice i ekonomice zadělává Čína na ještě větší problémy.
Masové kampaně jsou tradičním nástrojem komunistické moci v Číně už od dob Mao Ce-tunga. Mobilizace celé populace sice vyšly z politické módy, jejich odkaz je ale v Číně stále patrný.
ČTĚTE TAKÉ: Nepokoje na západě Číny: další mrtví Ujgurové
Počet obětí v Číně se zvýšil na 184. Urumči hlídá policie
Co se skrývá za násilím v Sin-ťiangu?
V Sin-ťiangu má podobu přesunu desítek tísíc vojáků do vzdálené západní provincie. Stejně řešila čínská vláda loňské nepokoje v Tibetu. Na ekonomické frontě stát používá své banky, které trojnásobně zvýšily objem poskytovaných půjček.
Nejsnazší cesta bez ohledu na následky
Ohromná velikost Číny znamená, že všechna čísla, ať už jde o těžbu nerostného bohatství nebo počet uživatelů internetu, mají pro nás nepředstavitelné řády. Komunistická strana a vláda se tak naučily myslet v pro Evropany nepochopitelných dimenzích. Politický tlak vládce Číny nutí hledat rychlá řešení, jinak by nespokojená masa obyvatel mohla ohrozit jejich mocenský monopol. Hledají proto nejsnazší cestu z problémů, bez ohledu na dlouhodobé následky.
Dříve či později bude nezbytné, aby se Čína zbavila přehnané závislosti na exportu a na velkých investicích ze strany státu. Pokud Číňané nebudou utrácet sami, bude země stále citlivá vůči všem výkyvům světové ekonomiky.
Etnické a sociální napětí v Sin-ťiangu i v Tibetu je také příznakem problémů, které není možné vyřešit jednoduchým státním zásahem. Dokud Čína bude upřednostňovat chanské imigranty z východu a používat i další koloniální praktiky, západní regiony nebudou nikdy zcela klidné.
Krátkozraké zásahy
Analytik deníku Guardian ale dodává, že postup Číny v obou oblastech nevede k trvalému zlepšení situace.
Řešení krize investicemi do infrastruktury a zvýšením objemu půjček sice pravděpodobně Číně pomůže letos udržet osmiprocentní růst, který vláda plánuje, dlouhodobě ale může ohrozit čínské banky.
V Sin-ťiangu vládní síly v blízké době obnoví klid, pod povrchem bude ale stále bublat napětí, stejně jako v Tibetu, který zvýšené množství jednotek střeží už patnáct měsíců. V obou případech Peking viní exilové skupiny.
Tuhá centralizace
Komunistická strana v době zvýšeného politického napětí ustupuje od právních reforem a během krize upřednostňuje velké státní firmy. Její vláda je natolik centralizovaná, že prezident Chu Ťin-tchao se musel vrátit ze summitu G8 v Itálii, aby dal osobně rozkaz k zásahu armády v Sin-ťiangu. Jako předseda ústřední vojenské komise politbyra tak k tomu má jako jediný oprávnění a Peking v záležitostech národní bezpečnosti nedůvěřuje elektronické komunikaci.
Krize v Sin-ťiangu je pro vládce říše středu jen jedním z mnoha problémů, které zahrnují znečištění životního prostředí, korupci místních úředníků, kontrolu nad internetem a ohromné sociální nerovnosti. Autokratická vláda by teoreticky mohla řešit problémy rychle, bez složitého vyjednávání, které podstupují demokracie.
Množství zájmových skupin uvnitř čínské státostrany ale reakce režimu výrazně zpomaluje.
Nejlidnatější země světa se podle autora Historie moderní Číny Jonathana Fenbyho nerozpadne, jak někteří předvídali před deseti lety. Snaha udržet moc režimu a strany za každou cenu bude ale i nadále brzdit vývoj dlouhodobého řešení závažných vnitřních problémů země.
Foto: ČTK/AP, Reuters
