Čínský hlad po synech pohání obchod s dětmi

Zloději často udeří za soumraku, kdy si děti hrají venku a jejich rodiče odpočívají po vyčerpávající práci. Policie jednotlivé případy často ani neprošetřuje, a zoufalí rodiče tak dlouhá léta bezvýsledně pátrají na vlastní pěst.

Teng Chuej-tung přišla o svého devítiměsíčního syna během mrknutí oka, když ho neznámý muž vyrval z náručí jeho sedmileté sestry u vchodu do jejich domu. Projíždějící auto únosců ani nezastavilo, chlapce vtáhly do vozu ruce vystrčené z okénka.

ČTĚTE TAKÉ: Gang motorkářů v Číně unášel děti. Na kšeft

Tříletého Sun Cua někdo nalákal na plátek manga a autíčko, viděli zdrcení rodiče na záznamech policejní kamery.

Pcheng Kao-feng se věnoval zákazníkům, syn si hrál před obchodem svého otce. „Na minutku jsem se otočil a najednou byl pryč," řekl obchodník americkému deníku The New York Times.

Tyto a tisíce dalších dětí unesených v čínské průmyslové zóně v deltě Perlové řeky se nikdy nevrátily k rodičům. Ale podle kusých důkazů nejsou pravděpodobně daleko od domova. I když některé děti únosci prodají do Singapuru, Malajsie či Vietnamu, většinu chlapců koupí čínské rodiny, které nutně potřebují mužského dědice, shodují se rodiče i policisté.

Poptávka je obzvláště silná v zemědělských oblastech jižní Číny, kde tradice upřednostňování synů nad dcerami a přísná rodinná politika vlády udělaly z prodeje dětí velice lukrativní obchod.

Nákup se zdaleka vyplatí

Su Čchü-caj, pěstitel čaje z hornaté provincie Fu-ťien, vysvětluje, proč loni koupil za 3 500 dolarů (asi sedmdesát tisíc korun) asi tříletého chlapečka. Má sice čtrnáctiletou dceru, ale jeho biologický syn zemřel po třech měsících života. „Není důležité, kolik máte peněz, pokud nemáte syna, nejste tak dobří jako lidé, kteří ho mají," říká Su.

Podle zvyku se vdaná žena přistěhuje do domu manželových rodičů. Vzhledem k tomu, že v Číně nefunguje sociální systém zdaleka dostatečně, tak mají rodiče dcer oprávněné obavy, že ve stáří budou zanecháni o samotě a bez prostředků.

V mnoha venkovských oblastech je možné, pokud je prvním dítětem dcera, si pořídit i druhého potomka. Mít třetí dítě ale znamená čelit pokutě až 5800 dolarů (asi 116 tisíc korun). Následovat mohou další tresty, včetně ztráty zaměstnání. Koupit unesené dítě je tak pro rodiče dcer velice výhodné.

Čínská vláda trvá na tom, že každý rok dochází k méně než 2500 případům obchodu s lidmi. Toto číslo má zahrnovat nejen unesené děti, ale i obchod se ženami. Bojovníci za práva dětí ale tvrdí, že případů unesených nezletilých jsou statisíce.

Syn Sun Chaj-janga zmizel v roce 2007. Zoufalý otec sepsal seznam dvou tisícovek dětí, které v minulých dvou letech zmizely z města Šen-Čen a jeho okolí. Říká, že žádné z dětí v jeho databázi nebylo nalezeno. „Je to jako lovit jehlu v moři," zoufá si.

Šťastnější z dětí se dostaly do čínských rodin nebo je koupily sirotčince, které za poplatek asi pěti tisíc dolarů (sto tisíc korun) umožňují adopci párům ze Spojených států či Evropy. Méně štěstí mají především starší děti, které už rodiny k adopcím nechtějí. Mohou skončit jako prostitutky nebo otroci.

Lhostejnost policie

V Šen-Čenu a okolních průmyslových městech, kam proudí dělníci z ostatních oblastí Číny, si rodiny unesených dětí stěžují, že místní policie jim téměř nepomáhá. V mnoha případech policisté trvali na tom, že nejdříve 24 hodin počkají, zda se dítě neobjeví. Poté tvrdili, že už je příliš pozdě na to, aby mohlo být vyšetřování efektivní.

Paní Čen s manželem v noci hledá svého ztraceného pětiletého syna po ulicích. Ve dne manželé chodí na policii a prosí o pomoc. „Pláčeme a žebráme o pomoc," říká žena. „Pokaždé se nás jen ptají: ‚Proč jste touhle věcí tak posedlí?‘"

Policie v byrokratické Číně nemá žádnou motivaci řešit zločiny, které se týkají lidí bez jakéhokoli politického vlivu. Podle Pchenga, který vede skupinu rodičů unesených dětí, ale policisté kvůli nevyřešeným případům mohou přijít o prémie. Problém řeší tak, že k případům zmizelých dětí raději ani nezakládají složky. I proto je reálný rozsah únosů těžké odhadnout.

V několika případech se sice policii podařilo rozbít gangy únosců, ale podle rodičů šlo jen o naprosté výjimky.

Únosy chlapců jsou rostoucím problémem, který může řešit jen ústřední vláda, říká Pcheng. Propaguje DNA databáze dětí a přísnější zákony, které by postihovaly ty, kteří si ukradené dítě koupí.

„Když naše vláda dokáže vypouštět satelity do vesmíru a chytat špióny, musí být přece schopná najít i naše děti," říká Pcheng.

Foto: Reuters a profimedia.cz