Rudé paradoxy
Čínští komunisti. Muzeální strana na čele pokroku

Pompézní oslavy 90 let existence komunistické strany Číny se odehrály v souladu s tradicemi, které si dobře pamatují starší Rusové. Svátek na počest otců-zakladatelů se vnějškově tak podobá našim svátkům, že působí jako historická rekonstrukce. Ale Čína žije a rozvíjí se naprosto nemuzeálním tempem, píše dnes ruský list Vedomosti.

Strana, v mnohém vybudovaná podle stalinských šablon, se ukázala být životaschopnější a pragmatičtější než její evropské a sovětské obdoby a po smrti svých vůdců neupadla, ale přistoupila k masivním ekonomickým reformám. Skoro všichni pozorovatelé ji uznávají jako hlavního autora čínského hospodářského zázraku.

Příznivý vývoj posledních 35 let je v mnohém osobní zásluha iniciátora čínských reforem Teng Siao-pchinga a jeho nejbližších spolupracovníků. Vyhráli těžký vnitrostranický boj s odpůrci reforem díky aparátnické zručnosti.

Připravenost k prudkým obratům ve vývoji tak lidnaté země je spojena s jejich vůdčími schopnostmi.

Čínská strana si zachovává a rozvíjí prvky meritokracie (vlády nadaných či přidělování funkcí a odměn dle schopností), které svého času sice nedokonale, ale přeci jen fungovaly i v sovětském systému. Přijetí do strany, čítající více než 78 milionů straníků, navzdory rozšířenému mínění neskýtá žádná privilegia a dokonce ani stranickou legitimaci.

Členství ve straně je jen jedna z podmínek, jak proniknout k sociálnímu vzestupu ve státní správě, armádě a tajných službách. Ale jen jedna z podmínek.

Každý uchazeč o funkce ve stranickém či státním aparátu musí pravidelně skládat zkoušky. Vítané a hmotně podporované je vzdělávání na nejlepších světových univerzitách. Poměrně nedávno poprvé v dějinách čínských komunistů získali funkce v nejvyšším vedení lidé, kteří studovali v USA: člen politbyra Li Jüan-čchao absolvoval krátkodobý studijní program na Kennedyho škole veřejné správy Harvardovy univerzity.

Ministři zdravotnictví a vědy a techniky Čchen Ču a Wan Kang dosáhli v USA doktorských titulů. V cizině studovalo 13 procent ministrů a jejich náměstků a skoro šest procent provinčních šéfů.

Samozřejmě se vyskytují i typické "sovětské" zvláštnosti: kandidát na vysokou funkci musí být nejen odborník, ale i dobře znát dějiny a stanovy strany, vyznat se v stranické ideologii. Budoucí řídicí kádry procházejí pravidelným školením v síti stranických škol, která je podle znalců rozsáhlejší, než bývala v SSSR na počátku 80. let.

Další zvláštnost čínského stranického a státního verbování kádrů představují široké možnosti nespokojených řadových komunistů a běžných občanů postěžovat si prostřednictvím telefonů a pošty na nepružnost a úplatkářství nižších a středních šéfů. Stranická disciplinární komise spustila vyšetřování většího množství kriminálních případů vyšších funkcionářů než generální prokuratura a ministerstvo veřejné bezpečnosti dohromady.

To samozřejmě neznamená, že se v komunistické straně nevyskytuje rodinkaření, klany a korupce. Zpronevěry a obohacování se soukromých podniků na účet státních zakázek jsou v Číně rozsáhlé a týkají se i podnikatelů, kteří vstoupili do strany.

Je důležité pochopit, že čínská strana není v žádném případě vzor hodný následování. Mnohé z toho, co se v Číně odehrává, jsme si odbyli za sovětských dob. V budoucnu se Čína nevyhne přechodné krizi. Principy meritokracie Rusko nepotřebuje ve stranickém podání, ale v podobě institucí moderního státu.

Srovnání s Čínou nepotřebujeme proto, abychom obnovovali sovětské instituce, ale abychom si připomněli, že pracovat pro dobro vlasti není ostuda ani pro státní zaměstnance. Vyskytují se dokonce země, kde je to obvyklé.