Čína se rozvíjí neuvěřitelným tempem, ale jedno v čínské společnosti chybí - mladé ženy. V důsledku politiky jednoho dítěte, kvůli níž mnohé rodiny upřednostňují potomky "silnějšího" pohlaví, mají dnes muži na ženění stále menší možnost výběru a boj při hledání nevěsty je tvrdý. Mnohdy se z něj stává předmět dravého byznysu.
Pcheng Tchaj kráčí s pohárkem ledové kávy po ulici a zmizí v nákupním centru. Cestou po eskalátoru se rozhlíží kolem sebe. Dívka ve žlutých šatech se mu zdá příliš malá. Ta v miniaturních kraťasech, která vychází z obchodu s obuví, zase příliš kostnatá.
"Hledám dívky, které mají pěknou světlou pleť. Nesmějí být moc hubené ani moc baculaté a musejí mít normální chůzi," vysvětluje.
O pár minut později se přitočí k elegantní dvacítce, která zkouší parfémy. "Jste svobodná?" zjišťuje. "Hledáte lásku?" Žena rychle zavrtí hlavou a odejde. Podobně se Pchengovi dostane odmítnutí několika dalších mladých žen. Některé vypadají rozpačitě, jiné netrpělivě. "Dívky se nesmějí tvářit rozzlobeně. Nemáme zájem o žádné kyselé obličeje," říká Pcheng.
Náhle spatří kořist - velmi mladou dívku v blůze bez rukávů a botách na vysoké platformě. Opatrně k ní s úsměvem přistoupí. Dívka si vyslechne úvodní věty a vypadá zaujatě. Pcheng si zapíše její osobní údaje a při odchodu ji svým iPhonem vyfotografuje.
Pcheng Tchaj má za úkol najít denně tři vhodné dívky. Jeho povolání se označuje jako "lovec lásek".
Pořádně prolustrovat
Pcheng je zaměstnancem šanghajské seznamovací kanceláře Diamantoví svobodní muži, na niž se obracejí stovky bohatých starých mládenců, kteří hledají manželku. Poplatek sahá v přepočtu od 460 tisíc do 30 milionů korun ročně v závislosti na požadovaných službách.
Jeden z klientů kupříkladu trvá na tom, že dívka musí vypadat jako herečka Čang C'-i, hvězda filmu Tygr a drak. Další, realitní magnát, agentuře zaplatil, aby v devíti různých městech uskutečnila rozhovory s 10 tisíci různými dívkami a pomohla mu najít tu pravou. Samozřejmě má být okouzlující, ale také ve věku od 22 do 24 let a musí mít magisterský titul z některé z předních univerzit v Pekingu či v Šanghaji.
Odměny pro "lovce lásek", jako je Pcheng Tchaj, mohou být vysoké. Ti nejlepší si prý na odměnách přijdou v přepočtu na statisíce korun.
Zatímco nejbohatší muži si nechávají manželky hledat a mají širokou možnost výběru, na opačném konci společenského žebříčku nemají někteří muži žádnou šanci. Manželství je pro ně z finančních důvodů nedosažitelné, protože se u ženichů zpravidla předpokládá, že budou mít auto, dobrý plat a nemovitý majetek.
Mladý inženýr Čang Ťün-fei z Pekingu říká, že by musel šetřit 200 let, aby si mohl dovolit koupit jednopokojový byt, a to by nesměl dávat žádné peníze na jídlo a pití.
Muži v nejchudších, nejzaostalejších oblastech trpí nedostatkem žen také kvůli masové migraci. V uplynulém desetiletí odešlo z čínského venkova do měst 300 milionů lidí a mnohé mladé ženy se ve městech provdají a již se do svého domovského kraje nevracejí.
Ve vesnici Tchan-čen v hornaté Čuangské autonomní oblasti Kuang-si žije 700 obyvatel a zhruba 60 z nich jsou svobodní muži. Většina z nich předpokládá, že zemřou jako staří mládenci.
Třicetiletý Wej Tchien-kuang říká, že prakticky všechny mladé ženy na vdávání pracují v továrnách na pobřeží. Na potenciální manželku nemá Wej žádné nároky. "Vzal bych si jakoukoli ženu, která by se mnou chtěla žít," prohlašuje.
