Opilectví a důvěrnosti na veřejnosti jsou na mnoha plážích světa běžné, v Dubaji ale vzbuzují pohoršení a rozdělují místní společnost. Její konzervativní část chce, aby se cizinci podřídili faktu, že jsou v muslimské zemi, ta druhá si je zase vědoma toho, že striktní tresty mohou cizince odradit nejen od turistických atrakcí Dubaje, ale také od úmyslu zde investovat.
Mediálně nejznámější je případ britského páru, který zatkla policie na pláži po rušném večírku a v intimní situaci. Britové byli postaveni před soud, 7. října je čeká další slyšení a není vyloučeno, že je soudce pošle do vězení.
Obyvatelstvo Dubaje tvoří z 90 procent cizinci. Láká je nejen celoroční slunečné počasí, ale také možnost nedaněného výdělku. Tamní politolog Abdal Chálik Abdalláh říká, že všichni v Dubaji si uvědomují, jak těžké je žít ve vlastní zemi v menšině a sledovat, jakému tlaku jsou vystaveny domácí zvyky, jazyk a víra.
Vláda raději nezveřejnila výsledek posledního sčítání lidu, z něhož vyplývá, že vůbec nejpočetnější skupinou jsou v Dubaji lidé, kteří přišli za prací z indického subkontinentu. Abdalláh se domnívá, že je třeba o tom začít otevřeně hovořit a změnit model hospodářského růstu tak, aby lépe odpovídal demografickým požadavkům.
Dubaj si vydobyla pověst kosmopolitního města. Pustila se do mimořádně ambiciózních stavebních projektů, ale 80 tisíc místních obyvatel začíná mít pocit, že přichází o své hodnoty.
Zahraniční dělníci dostávají vízum na tři roky a na získání občanství mají mizivou naději, takže do místní politické situace nezasahují. Západní cizinci zase pracují v jakýchsi ekonomických enklávách a žijí v nových a pro ně postavených předměstích, takže s místními téměř nepřicházejí do styku.
Těm vláda z hojných ropných příjmů garantuje výměnou za politickou podporu zdarma bydlení, výuku i zdravotní péči. V roce 2006 se v SAE konaly částečné volby do Federální národní rady, která je poradním orgánem vládců sedmi federativních emirátů.
Na plážích se promenují polonazí muži a cizinky v bikinách čelí pohledům dubajských žen zahalených v muslimských černých tunikách. Autor dvou knih o SAE Christopher Davidson říká, že v Dubaji je teď tolik cizinců, že mezi nimi roste pocit jakéhosi kolektivního bezpečí. Chování běžné na Západě začíná být normou, i když je ve značném rozporu s místními zvyky. "Domácích lidí je sice málo, ale politickou sílu mají jenom oni," říká tento profesor Durhamské univerzity.
A rozdíly jsou značné. Muslimům je pití alkoholu zakázáno, ale pro nemuslimy jsou otevřeny obchody s alkoholickými nápoji a na plážích fungují bary i o víkendech. V Dubaji se také šíří užívání extáze.
Hasan Mattar, který obhajuje souzený britský pár, vidí největší problém v tom, že cizinci neznají místní zákony. "Toto je islámská země," říká.
Čím víc případů zatčení ale proniká do zahraničních sdělovacích prostředků, tím víc obav o zachování ekonomického růstu Dubaje se vynořuje. Jeden z Britů, kteří byli zatčeni za neslušné chování na pláži, do Dubaje přijel podnikat. Po zadržení si to rozmyslel.
Podle předpokladů se mají výnosy z cestovního ruchu podílet na letošních příjmech ekonomiky emirátů více než 20 procenty. Davidson upozorňuje, že zatýkání cizinců může dubajskou ekonomiku značně poškodit. "Lidé si pak řeknou, proč jezdit za sluncem a zábavou zrovna do Dubaje, když vás tam mohou zatknout za polibek? Rozhodnou se raději pro Floridu, je tolik jiných možností," říká spisovatel.
Jisté je, že místní lidé, zažívající pocit menšiny ve vlastním městě, si nepřejí žádné uvolňování zákonů. Policie podle nich stejně přivírá oči a trestá jenom naprosto zjevné přestupky.
Jedna z místních obyvatelek řekla, že změní-li se zákony ve prospěch lidí ze Západu, přijde o svou svobodu ona. Už teď prý dcerám musí zakazovat chodit do hotelů a obchodních center. Podle ní je povinností cizinců informovat se o místních pravidlech.
Foto: AP, archiv
