Džumana Haddadová proráží tabu arabských kultur, vydává erotický časopis a nyní i knihu, ve které se naváží do Pohádek tisíce a jedné noci. Z jedné strany autorku chválí, z druhé jí hrozí smrtí, ona ale couvnout nehodlá.
Čtyřicetiletá libanonská básnířka, novinářka a překladatelka píše od nějakých pětadvaceti let, napřed francouzsky, pak arabsky, dohromady ovládá sedm jazyků. Lesklý čtvrtletník Džasad (arabsky Tělo) vydává od prosince 2008, zabývá se tělesnou kulturou i erotikou - články se týkají třeba voyeurství, násilí ve vztazích či masturbace.
"Když jsem Džasad začala dělat, začala mi chodit spousta nenávistné pošty i hrozeb," řekla BBC. "Nechtěla jsem se nechat zastrašit, nedonutili mě přestat dělat to, o čem jsem byla přesvědčená, že mám dělat."
Bejrútský Sex ve městě
Někteří ji označují za bejrútskou Carrie Bradshawovou, v odkazu na populární americký seriál Sex ve městě, ona však spíš nesouhlasí. "Nemyslím si, že to je západní," mluví o svém díle. "Dostávám zpětnou vazbu od žen z celého arabského světa, jak skvělé je číst tento časopis."
Magazín podle ní čte široké spektrum lidí, i přes sexuální tabu arabského světa. Někteří se nestydí si jej koupit otevřeně, jiní časopis na veřejnosti kritizují, ale sami ho potají hltají. Kromě Libanonu si jej v obchodě nepořídíte, v ostatních zemích si jej lidé musejí předplácet. Přesto, že je obsah mnohdy kontroverzní, šéfredaktorka trvá na tom, že autoři musí být Arabové a nesmí se schovávat za pseudonymy.
Vedle Džasadu má také na starosti kulturní rubriku prestižního bejrútského listu an-Nahár a organizuje Mezinárodní cenu arabské beletrie. Haddadová vyrostla v konzervativní křesťanské rodině, v Libanonu jsou muslimové v menšině.
Ale i v kosmopolitní a relativně otevřené zemi vládnou přísné zvyklosti, kritika přichází stejně tak od sunnitů a šíitů, jako od křesťanů. "Myslím, že podceňujeme moc církve. Je v ní spousta diskriminace, píšu o tom v knize," soudí Haddadová. "Pokud jde o mě, křesťanství se od islámu zas tak neliší."
Ve své nové knize Zabila jsem Šeherezádu: Zpověď naštvané Arabky se zabývá postavením ženy na Blízkém východě. Západ prý vnímá Arabky primárně jako oběti, "které nemohou rozhodovat o svém těle, o svém životě". Ale tak to vždy není, existují i osvobozené, emancipované Arabky a ty "představují naději pro ty první".
I v Libanonu, kde se ženy oblékají svobodně a mohou chodit ven i v noci, je určitá diskriminace stále znát. "Ženy musí být opatrné, aby nepadly do pasti povrchní svobody," varuje. Proto ve své knize napadá obraz Šeherezády, královny z prastarých Pohádek tisíce a jedné noci. "Vyjednávala s králem: ‚Každou noc ti řeknu pohádku a ty mě necháš naživu.' Žena je často nejhorším komplicem proti sobě samé."
