Film o zahalených íránských fotbalistkách v kinech
01.05.2008 11:31
Dokumentární film o členkách íránského fotbalového mužstva, s nímž se v Teheránu utkaly soupeřky z berlínské čtvrti Kreuzberg, je k vidění v německých kinech. Snímek s názvem Fotbal pod pokličkou (Football Under Cover) podrobně dokumentuje trénink a každodenní život sportovkyň v muslimské zemi, v níž ženy oficiálně na fotbalové stadiony nesmějí ani jako divačky.
Film byl natočen v roce 2006, kdy se Íránky utkaly v přátelském zápase s Němkami. Všechny hráčky při něm měly zahalené hlavy, Íránky černými, Němky bílými šátky. Místo šortek měly všechny dlouhé kalhoty, místo triček tuniky zahalující celé paže.
Na teheránském stadionu Ararat domácím fandilo asi tisíc diváků, bez výjimky žen. Bylo to vůbec poprvé od islámské revoluce v roce 1979, kdy hrál ženský fotbalový tým na stadionu pod širým nebem. Fotbal je v Íránu velmi populární sport, ale ženy se mu tam mohou věnovat pouze v sálech a bez přítomnosti diváků.
"Ženský fotbal je v Íránu tabu. Ženy mohou na volejbalová a basketbalová utkání, ale na fotbalové stadiony nesmějí. Proč, to netuším," řekl Aját Nadžafí, který spolu s Němcem Davidem Assmannem dokument natočil.
Oba tito třicátníci sledovali fotbalistky při tréninku jak v Teheránu, tak v Berlíně. Íránské úřady jim práci rozhodně neusnadňovaly, když zápas nejdřív povolily, pak zakázaly a nakonec souhlas obnovily.
Kamery sledují mladé, stále dobře naložené Berlíňanky a poněkud troufalé Íránky, schovávající tenisky a džíny pod širokými čádory. Zabírá modré oči teheránské studentky Nílofáry, která má sny, v nichž David Beckham mluví persky. Když chodí trénovat do parku, převléká se za chlapce.
Hluboko do čela si nasazuje kšiltovku a obléká se do košile zakrývající křivky těla. Do národního výběru se nakonec ale nedostala, oficiálně proto, že je moc křehká.
Film není určen k tomu, aby byl promítán také v Íránu. Dívky před kamerou nepokrytě odhalují touhu po svobodě. Tu a tam z pod šatů vykoukne ruka s nalakovanými nehty, když z hlavy sklouzne závoj, je vidět obarvené vlasy. Mnohé Íránky vypadají díky černým slunečním brýlím jako filmové hvězdy.
"Chceme mít právo vstupu na stadiony. Ve srovnání s muži máme jen polovinu práv. Netancuj, nechoď na stadiony, buď zdvořilá. Muži si chodí na fotbal, kdy chtějí, a dělají si, co chtějí," říká jedna z hráček.
Přesto se zápas v dubnu 2006 mohl odehrát pod širým nebem. Šéf berlínského fotbalového klubu jakožto muž ale na stadion nesměl. Dění proto sledoval škvírami vstupní brány.
Byla to scéna absurdní a směšná zároveň: brána byla čerstvě natřená, takže se Berlíňanovi barva otiskla na nos. Íránci ale bděli a připomenuli mu, že nemá právo se dívat. On, šéf klubu, nesměl přihlížet, jak si na hřišti vedou jeho hráčky.
Foto: ISNA a webové stránky filmi
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.