Gastarbeiteři v zemi zaslíbené. Izrael potřebuje pracanty
23.01.2009 13:13
Palestinci dnes jen zřídka dostanou pracovní povolení do Izraele. Spousta míst je tak neobsazená a zaplnit je přispěchaly tisíce gastarbeiterů z celého světa. Usadili se na jihu Izraele, kam se za nimi vydal německý týdeník Spiegel.
Tak elegantní jako teď nebyla čtvrť Neve Ša'anan na jihu Tel Avivu ještě nikdy. Hlavní překladiště země pulzuje velkoměstským ruchem. Každý den sem přijíždí několik tisíc autobusů, které míří dále do Afuly a Metully, Jeruzaléma a Jericha, Bet Šeánu a Bérševy, Aradu a Ejlatu. Nové autobusové nádraží, několikapatrové monstrum z betonu, bylo postaveno v roce 1993.
Před tím, než oblast objevili investoři a stavaři, se zde usídlili dělníci z ciziny, kteří do Izraele přišli v druhé polovině devadesátých let z Rumunska, Thajska, Filipín, Číny, Nepálu, Turecka, Ethiopie, Nigérie a dokonce i ze súdánského Dárfúru.
Až na několik evangelíku nepřišli proto, aby se mohli modlit a žít ve svaté zemi, ale aby pečovali o seniory či pracovali na stavbě nebo v zemědělství. Práce je dost.
Kvůli sebevražedným atentátům, které se zintensivněly s počátkem druhé palestinské intifády na konci devadesátých let, vydávají izraelské úřady stále Palestincům stále méně pracovních povolení. Hranice mezi palestinskými územími a Izraelem bývají často uzavřené. To je výhoda pro bezpečnost, ale katastrofa pro ekonomiku.
Nikdo neví, kolik gastarbeiterů dnes v Izraeli legálně či nelegálně žije, odhady hovoří o několika stovkách tisíc. Zatímco o Židy, kteří do Izraele přicházejí je postaráno, pracovníci z ciziny se musejí uživit sami. Není tu žádný ubytovací úřad, žádní asistenti pro cizince, žádní zmocněnci pro migraci. Sociální pracovníci jsou tu jen pro legální imigranty, které v cizině naverbovaly izraelské firmy.
Ilegálů je údajně většina, nebezpečí, že budou chyceni a deportováni je relativně nízké. Úřady z ekonomických důvodů zavírají obě oči.
Zaplivané hospody
A tak vznikla v Neve Ša'ananu paralelní společnost, sociální problém, kterému se v Evropě říká ghetto, odvrácená strana pulzujícího velkoměsta.
Žádný turista se sem nezatoulá, nejsou tu žádné módní bary, jen špinavé lokály a levné nevěstince, jako ve starých dělnických čtvrtích krátce po průmyslové revoluci.
Modrá obloha a příjemných dvacet stupňů ale propůjčují čtvrti trochu exotického kouzla a srdce každého příznivce multi-kulti zde zaplesá. Hlavní třída čtvrti Rehov Neve Ša'anan poskytne iluzi, že jste se za deset minut přesunuli z etiopské Addis Abeby do Pekingu.
Ale příslušníci jednotlivých etnik většinou zůstávají mezi svými. Číňané obchodují s Číňany, Súdánci se hádají se Sudánci, Turci popíjejí kávu s Turky. Všem společná je jen měna, izraelský šekel.
Když byl Neve Ša‘ an v roce 1924 založen, nastěhovali se do nové čtvrti mezi židovským Tel Avivem a arabskou Jaffou především přistěhovalci z Polska, drobní židovští řemeslníci a obchodníci. Na konci padesátých let přišli Židé z Persie a Kavkazu.
To už byli „Poláci" integrovaní a přestěhovali se na pohodlnější předměstí. Na „Peršany" upomíná už jen pár restaurací, které zásobují čtvrť šafránovou rýží. Jedna se jmenuje Eden a jak korespondent Spiegelu poznamenává, její vchod opravdu nevypadá jako vstup do ráje.
Lámaná hebrejština musí stačit
Na rohu je obchod Kingdom of Pork, kde se prodává vepřové maso z Me'jlie, křesťansko-arabské vesnice na severu Izraele. Zákazníky jsou ruští Židé, rumunští gastarbeitři a Asiaté, kteří dokáží ocenit pořádnou kotletu.
Omar a jeho přátelé se obchodu širokým obloukem vyhnou. Jsou to muslimové z Dárfúru a raději by hladověli, než by pozřeli vepřové maso.
Všichni mají mobily, Abdel dokonce kolo. Mezi sebou mluví arabsky, z hebrejštiny znají jen několik důležitých slov jako je kessef (peníze) a mišchtara (policie).
Zatímco Súdánci čekají na uznání statusu uprchlíků, Filipínci jsou v Izraeli legálně. Skoro všichni pracují v nemocnicích či pečují o seniory. A protože neděle je v Izraeli pracovní den, scházejí se ke mši v sobotu. Jejich improvizovaný kostel je ve třetím patře zchátralého domu, nad rumunskou diskotékou „Serenáda", třemi obchody s botami a nevěstincem.
Filipínské evangelíky v Izreaeli řídí pastor Gerardo a pastorka Ruba, manželé, kteří se potkali v Izraeli a mají dceru jménem Praise (modlitba).
Oba mají vzdělání v oboru péče o seniory. „Jenom tak jsme mohli dostat vízum do Izraele," říká. Od neděle do pátku oba manželé pracují, o víkendu káží slovo Páně v angličtině a v tagalo, filipínském jazyce.
Oba jsou přesvědčeni, že je k této práci předurčil Bůh. A tak prosí: „O pane, požehnej této zemi, požehnej Izraelcům a Palestincům, dej nám mír a zařiď, ať už konečně prší. Amen."
Tohle přání jim vyjde. Deset minut poté se nebe otevře a lije jako z konve.
Foto: Reuters, archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.