Hlad a bída v <span>Zemi jídla</span>

Zahraničí
9. 8. 2010 09:20
Jedno z deseti dětí se tu nedožije pěti let.
Jedno z deseti dětí se tu nedožije pěti let.

Jedno z deseti dětí se tu nedožije pěti let.Hluboko ve vzdálených a drsných vrchovinách jihozápadně od jemenské metropole San'á leží Balad at-Ta'am, Země jídla - údolí, jehož jméno se stalo smutnou ironií. Patří mezi nejbídnější oblasti Jemenu, kde polovina rodin trpí chronickým nedostatkem potravin.

Hlad je problémem v celé zemi, horší než v subsaharské Africe. Generace dětí vyrůstají nevyvinuté, fyzicky i duševně, píše zpravodajský server BBC.

ČTĚTE TAKÉ: Al-Kajda v Africe početně roste a nabývá na síle
                        Kajdisté v Jemenu jsou hrozbou pro Asii i Afriku

Podle Světového potravinového programu spojených národů (WFP) bojuje třetina populace - přes sedm milionů lidí - každý den s nedostatkem. Bezmála tři miliony lidí utrácejí přes třetinu veškerých svých příjmů toliko za chleba.

Když je jídlo, děti do školy chodí, jinak ne.Hlad v Jemenu není akutním hladomorem, ale životní realita - tichý úpadek zdraví, vzdělání i zaměstnanosti, který generace dědí jedna od druhé.

Abdo al-Amry je zemědělec v Balad at-Ta'am. Kromě toho se snaží si přivydělat taxikařením se svou motorkou, aby uživil dvacetičlennou rodinu. Úsměvy dvou manželek a čtrnácti dětí (a několik dalších ještě zemřelo před porodem nebo nedlouho poté) o hladu zrovna nevypovídají, ale bližší pohled na kostnaté nohy a nedorostlá těla mluví za vše - výsledek vyrůstání v podvýživě.

"Jsme závislí na chlebu, na snídani, oběd i večeři. Totéž každý den," vysvětluje Abdo. Někdy okra neboli ibišek jedlý na trhu je, někdy není nic.

Do školy jen za jídlo

Hlad v Jemenu ovšem není jen věc zdraví. Pro Abdovy dvě dcery, Salámu a Naímu, také znamená žádné vzdělání. V zemi je vůbec největší genderová nerovnost na světě, číst umí jen tři ženy z deseti.

WFP s velkým úspěchem zavedlo dotační program, aby dívky vůbec do školy přišly - rodiny dostávaly jako náhradu za náklady na učebnice a za ušlou pracovní sílu pytle pšenice. Jenže brzy poté agentura přišla o dvě třetiny zdrojů. "Odvolaly jsme dcery, protože nám přestali dávat pšenici," říká Abdo. "Jsem chudý, proto jsem je vzal zpátky. Když bude pšenice, můžou se vrátit."

Západní země si však neuvědomují, jaký nebezpečný potenciál mají hladové masy. "Nestabilizující role hladu by se neměla podceňovat," říká Gian Carlo Cirri, šéf Světového potravinového programu v Jemenu. "Když lidé nedostanou jídlo, mají tři možnosti. První je revoltovat. Druhá je migrovat. A třetí hladovět."

Genderové rozdíly jsou v Jemenu nejhorší na světě.Podobné stanovisko má i Abdel Karím al-Arjání, poradce jemenského prezidenta. "Svět si je vědom Jemenu coby útočiště al-Kajdy z Arabského poloostrova a že Jemen je nebezpečný stát," řekl BBC. "Ale uvědomují si jen bezpečnostní stránku Jemenu. Lidské utrpení je takřka úplně ignorováno."

Nad vyschlou studní, která už nedokáže zavlažit úrodu, Abdo al-Amry rozvažuje nad blízkou budoucností. "Za posledních osm měsíců jsme se úplně vyčerpali. Jestli to takhle zůstane ještě rok nebo dva, možná odejdeme. Jak žít v oblasti bez ničeho?"

Foto: http://www.wfp.org/

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ