"Nekradl jsem, nezneuctil jsem svou profesi. Jsem pouze homosexuál," protestuje Halil Ibrahim Dinçdag, který neočekával, že když oznámí svou sexuální orientaci, bude mu v Turecku zakázáno vykonávat jeho profesi fotbalového rozhodčího.
Třiatřicetiletý muž, který působil v konzervativní baště severovýchodního Turecka Trabzonu, měl odvahu v květnu ve státní televizi oznámit, že je gay.
Jeho odhalení vyvolalo bouři: turecký sportovní svět je téměř výhradně mužskou sférou a v každodenním životě jsou homosexuálové často terčem silných odmítavých reakcí.
Jeho veřejné přihlášení k homosexuální orientaci, v Turecku velmi vzácný jev, ho okamžitě stálo jeho průkaz fotbalového rozhodčího v amatérském mistrovství a ohrozilo jeho budoucnost. Po polemice, kterou vyvolal, se raději, jak sám říká, uchýlil do exilu do Istanbulu.
Gayové se hodí na mola, ne na hřiště
"Když jsem učinil to prohlášení, změnil se můj život v peklo," zdůraznil. Vyhnali jej nejen ze stadionů, ale také musel opustit práci v místní rozhlasové stanici. "Stal jsem se proti své vůli předním bojovníkem za homosexuály," zdůrazňuje muž, který má nicméně to štěstí že jej podporuje jeho rodina. Jeho bratr je imám.
Turecko je však v této sféře oproti jiným zemím muslimského světa pokrokové. Zatímco většina těchto zemí homosexualitu trestá, někteří gayové v Turecku udělali velkou kariéru v populární hudbě, v televizi nebo ve světě módy.
Žádný zákon homosexualitu neodsuzuje, ačkoli sociální tlak a násilnosti vůči gayům jsou časté. Mnoho transsexuálů a homosexuálů se stalo obětí takzvaných zločinů z nenávisti.
Turecká fotbalová federace rozhodla Dinçdaga vymazat z komory rozhodčích. Argumentovala tím, že byl z důvodu homosexuality osvobozen od povinné vojenské služby.
Viceprezident federace Lütfi Aribogan navíc zpochybňuje jeho kvality rozhodčího a soudí, že v žádném případě nesmí na národní mistrovství.
"Rozhodčí buzík"
Dinçdag neztratil odvahu a chce ve svém úsilí vytrvat, aby se mohl na stadiony vrátit. Podal žalobu k soudu. "Obrátím se na Evropský soud pro lidská práva, bude-li třeba," prohlašuje. Považuje za ponižující, že musí mluvit o své situaci v zemi, která chce vstoupit do Evropské unie.
Prezident komory soudců Oguz Sarvan řekl deníku Hürriyet, že se Dinçdag může znovu stát rozhodčím, a odmítl tvrzení o sexuální diskriminaci. Tomu ale Dinçdag nevěří.
"Není upřímný. Rozhodně mě nebudou chtít na utkáních," zdůrazňuje. Tím spíše, že v Turecku mají diváci ve zvyku pokřikovat "buzík rozhodčí", když se jim jejich rozhodnutí nelíbí.
"Tentokrát to je tak doopravdy a to se lidem nelíbí," konstatuje Ali Erol, generální tajemník Kaos GL, organizace bojující proti diskriminaci homosexuálů. Erol vítá proces integrace Turecka do evropských struktur, který nepochybně přispěl k lepšímu pochopení homosexuálů, ale vyzývá turecký stát, který porušil tabu v případě kurdské otázky a arménské genocidy, aby uznal homosexuální realitu.
Právník postiženého rozhodčího se rozhořčuje: "Paříž už má otevřeně homosexuálního starostu, ale my se teprve ptáme, jestli může gay rozhodovat na fotbalovém zápase."
Foto: kanaltürk.com.tr, ČTK/AP
