Jako měsíční krajina uprostřed nekonečné zeleně prochází džunglí úplně holý pás prošpikovaný tisíci mladých sazeniček se zlatou budoucností: jsou to olejové palmy. V Indonésii kvůli nim každou minutu zmizí les o rozloze šesti fotbalových hřišť.
To místo dosud nemá svůj název, ale nebude muset dlouho čekat. Hon za zlatavým palmovým olejem podél majestátní řeky Barito uprostřed ostrova Borneo už totiž začal.
Řev motorových pil odsud vyhnal tropické ptáky, buldozery vyryly cesty a ve slaměných chýších se začaly dělníkům nabízet cigarety a balená voda.
Les se kácí, mýtí a spaluje, aby uvolnil místo olejovým palmám. A spolu s džunglí a jejími obrovitými stromy ztrácejícími se v mlze mizí i opice, panteři a medvědi.
Palmové lesy jsou totiž příliš chudé na to, aby zvířata mohla přežít. Většina jich umírá hlady. "Stále méně se setkáváme s orangutany," potvrzuje jeden z dělníků, kteří odpočívají ve stínu chatrče postavené na křižovatce cest v houštině.
"Jde o boj - o jakési soupeření mezi orangutany a palmovým olejem," vysvětluje Sri Suci Utami Atmoko, expert na primáty z Národní univerzity v Jakartě. Na celém světě je už jen 50 tisíc až 60 tisíc volně žijících orangutanů, z nichž se 80 procent vyskytuje v Indonésii.
Ještě horší je situace gibonů, opiček často snadno rozeznatelných podle bílé aureoly kolem hlavy. "Jsou ještě ohroženější než orangutani," zdůrazňuje Francouz Aurélien Brulé, který se v džungli již 15 let věnuje obraně zvířat.
"Když gibon přijde o svůj les, nemůže se uchýlit do jiného, protože giboni jsou závislí na svém území: nechá se tedy zabít," vysvětluje zakladatel sdružení na obranu zvířat Kalaweit. "Na Borneu žije na 100 tisíc gibonů. Za 15 nebo 20 let tu však už nebude žádná životaschopná populace," dodává.
Olejová palma produkuje už po třech letech, celkem po dobu dvaceti let. Je to slípka snášející zlatá vajíčka: nevyžaduje téměř žádnou péči a na sklizeň z osmi hektarů stačí jeden člověk. Cena palmového oleje se v posledních deseti letech ztrojnásobila a Indonésii, jeho prvnímu světovému producentovi, zajistila více než šestiprocentní růst.
Plocha vysázená těmito palmami se v Indonésii za 20 let zvětšila sedmadvacetinásobně a v roce 2009 činila 7,32 milionu hektarů, uvádějí oficiální údaje. A země chce do roku 2020 produkci palmového oleje zvýšit o více než 60 procent!
Polovina indonéských lesů tak zmizela za půl století, často ke škodě původního obyvatelstva. Organizace AMAN, která je zastupuje, uvádí, že došlo k asi 200 územním konfliktům se společnostmi produkujícími palmový olej. "Palmový olej sice Indonésii přináší bohatství, ale zároveň s ním i krev," uvádí Wirendro Sumargo z organizace Greenpeace v Jakartě.
Indonésie loni pod mezinárodním tlakem schválila moratorium na všechna povolení k těžbě lesa, což však je podle Abetnega Tarigana, šéfa ekologické organizace Walhi, čistě "kosmetická úprava".
Aby Indonésie zlepšila image profese, zavedla pro palmový olej certifikát RSPO, který potvrzuje, že při jeho výrobě nebyl žádný les zničen.
Povolila však výsadbu v kritických zónách, kde původní les již mizí. O kritických zónách však rozhoduje vláda. "Viděl jsem lesy označené jako kritické s obrovskými krásnými stromy, Značka RSPO v sobě nemá nic 'zeleného'," zdůrazňuje Aurélien Brulé.
