Nevesele viděli mnozí budoucnost Hongkongu před deseti roky, když britská kolonie přecházela pod správu komunistické Číny. Panovaly obavy, že po ulicích budou pochodovat čínští vojáci a umlčovat sebeslabší šepot disentu.
Přes hranici se povalí davy čínských venkovanů a ulice se zaplní žebráky a zloději. To všechno mělo přimět hongkongskou elitu změnit se v kočovníky a přeplout do Austrálie, Kanady, Ameriky a dalších zemí schopných docenit jejich podnikatelské schopnosti, workaholismus a peníze, napsala agentura AP.
O deset let později jsou sice v Hongkongu vojáci, ale v uniformě na ulici jsou k vidění jen zřídka. Příliv pevninských Číňanů nastal také, ale namísto chudých vesničanů přijíždějí movití turisté dychtící koupit si hodinky značky Rolex a polévku ze žraločích ploutví. Mnozí bohatí dřívější obyvatelé Hongkongu jsou zpátky, znovu se usadili v kypícím městě, šťastní, že se jejich obavy nenaplnily.
Socha královny Viktorie nadále stojí uprostřed města v parku, kde se každý rok scházejí tisíce protestujících, kteří odmítají čínský totalitní systém. Připomínají památku Číňanů zabitých při demonstracích na pekingském náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Kromě toho ne všechno v Hongkongu je růžové.
Některé z otevřeně píšících novin tlumí tón, aby si nerozzlobily Čínu. Do plné demokracie má Hongkong daleko. Zákony zaručují kandidátům Pekingu většinu v částečně volené legislativě a odsouvají prodemokratické strany do trvalé menšiny.
Politický a právní systém je velmi zranitelný ze strany vměšujících se komunistických pohlavárů v Pekingu. "Nemyslím, že Peking je opravdu připravený na demokracii v Hongkongu," říká Steve Tsang, odborník na čínskou politiku britské Oxfordské univerzity.
Když o deštivé půlnoční ceremonii z 30. června na 1. července 1997 skončila 156 let trvající britská vláda nad Hongkongem, stanovila dohoda, že si sedmimilionové město padesát let udrží svůj kapitalistický status a občanské svobody.
Formulka "jedna země, dva systémy" slibovala široký stupeň autonomie a v mnoha ohledech se Hongkong nadále chová jako kraj oddělený od Číny. Má vlastní měnu a telefonní předvolbu. Jeho právní systém zůstává britský a soudci nosí paruky. Volební systém, jakkoli je omezený, zůstává mnohem svobodnější než cokoli v Číně.
Ale bývalí koloniální představitelé přesto soudí, že věci zatím jdou docela dobře. "Za posledních deset let tu bylo pár hodně rozkolísaných momentů jak politicky, tak ekonomicky," řekla během nedávné návštěvy britská ministryně zahraničí Margaret Beckettová. "Ale některé z těch pochmurnějších předpovědí, které si ještě velmi živě pamatuji z roku 1997, se nenaplnily. Jedna země, dva systémy fungují."
Že tomu tak opravdu je, přijel dnes do Zvláštní administrativní oblasti Hongkongu, jak se zemička oficiálně jmenuje, demonstrovat čínský prezident a šéf komunistů Chu Ťin-tchao (64).
Na fotografiích: Nahoře - Děti zdraví čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa, 29. červen 2007; uprostřed - Chu (vlevo) s prvním mužem Hongkongu Donaldem Cangem; dole - Poslední britský guvernér Chris Patten odnáší složenou vlajku ze svého sídla v Hongkongu, 30. červen 1997
FOTO: AP