Na japonském ostrově Sotobanari není ani kapka pitné vody a jeho břehy omývá tak bouřlivé moře, že se sem bojí připlout i rybáři z okolí. Šestasedmdesátiletému Masafumi Nagasakimu to ale nevadí. Ostrov si vybral jako místo, kde prožije zbytek života. A pobývá zde již 20 let. Úplně nahý.
Bez ošacení musí poustevník čelit ničivým tajfunům a nepříjemnému bodavému hmyzu. Výhody ale, zdá se, převažují. Nagasaki na ostrově zjistil, jak pomíjivé jsou materiální hodnoty a soustředí se na duchovní stránku bytí.
"Nedělám to, co mi říká společnost, ale následuji pravidla přírody. Přírodu nemůžete porazit, musíte se jí zcela poddat. To je to, co jsem se zde naučil, a proto je mi zde také tak dobře," říká.
Nagasaki dříve pracoval jako fotograf či jako pracovník zábavního průmyslu. Když šel do důchodu, řekl si, že chce být od všeho podobného co nejdál. Vybral si ostrov Sotobanari, jenž napříč měří asi kilometr a jehož název znamená "Vnější vzdálený ostrov". Spíše než Japonsku je blíže Tchajwanu.
Již ze začátku musel čelit vážným problémům, když mu tajfun odnesl jeho skromný stan a zpustošil celý ostrov. "V tu chvíli jsem si myslel, že bude nemožné, abych tu žil," přiznává.
Potíže ale překonal a s nimi i stud. Ještě během prvního roku se vždy oblékal, když kolem plula loď. Nyní se obléká už jen jednou týdně, když pluje na nákup na sousední ostrov. Jeho rodina mu posílá důchod ve výši 10 tisíc jenů (120 dolarů).
Nagasakiho stravou jsou rýžové koláčky. Myje se dešťovou vodou, kterou shromažďuje v hrncích. Každý den dodržuje stejný režim - ráno se protahuje na slunci na pláži a ve zbytku dne musí stihnout připravit jídlo a provést další úkony ve svém příbytku do chvíle, než se setmí a celý ostrov zahalí bodavý hmyz. Chce aby takto vypadaly už všechny dny jeho života. Na ostrově chce zemřít.
"Nikdy mě nenapadlo, jak je důležité zvolit si místo smrti. Někdo preferuje skon v nemocnici, jiný doma, s rodinou po boku. Já si vybral smrt ve společnosti přírody," uzavírá Nagasaki.
