Jmenuje se Samuraj a má nádherné žluté peří. Přesto ale tohoto kanárka jeho pán hladí kvůli jeho hlásku: za chvíli totiž začíná v jednom z parků indonéské metropole Jakarty jedna ze soutěží v ptačím zpěvu, které jsou v této zemi velmi oblíbené.
Několik kapek vody rozprášené na zobáček, poslední povzbuzení a Samurajova klícka je zavěšena na háček ve třímetrové výšce mezi další čtyři desítky soutěžících, píše v reportáži agentura AFP.
Prostor s klíckami v tomto parku vře a připomíná sál velké burzy, v němž se odehrávají obchody. Majitelé kývají prsty i rukama do všech směrů na znamení komunikace se svými opeřenci. Diváci se obracejí na své favority, projevují nadšení a uzavírají sázky.
V takovém prostředí je ale nemožné ptáky slyšet. Proto šestice rozhodčích zaujímá místo přímo pod klecemi a napíná své odborné uši.
"Každé soutěžní místo je jiné," upozorňuje tajemník Společnosti pro záchranu ptactva. "Na některých místech jsou diváci klidní, poslouchají ptáky a upíjejí čaj. Ale jinde je to blázinec."
Po dvaceti minutách soutěžení se rozhodčí sejdou k poradě. Na klec s ptáčkem, který jejich sluch okouzlil svým zpěvem nejvíce, připevní štítek.
V davu si dva muži vzájemně gratulují, že jim jejich svěřenec vyhrál cenu v hodnotě 200 dolarů (3500 Kč). Samurajův majitel je však zklamaný: jeho kanárek vyšel naprázdno.
Soutěže v ptačím zpěvu představují v Indonésii vážnou zábavu.
Točí se v nich přes 80 milionů dolarů ročně - počínaje prodejem ptáků přes chov červů a sarančat na jejich výživu až po výrobu klecí, ukazuje studie, kterou v roce 2006 prováděla Oxfordská univerzita společně s organizací Birds Indonesia.
Podle tohoto dokumentu je v zemi chováno na milion zpěvných ptáků a počet chovatelů je odhadován na 75 tisíc.
Někteří z těchto opeřenců dosáhli postavení hvězdy, například šampion Zemorana, jehož oranžové tělíčko "se třepe jako zemětřesení", když zplna hrdla zpívá. Jeho majitel jej v době jeho největší slávy prodal za 30 tisíc dolarů.
Největší nadšenci ale necouvnou před jakýmikoliv výdaji. Zámožný majitel jedné telekomunikační firmy Duta Ong zaměstnává tři lidi na plný úvazek, jejichž úkolem je cvičit, krmit a jinak pečovat o jeho opeřené pěvce.
"Snažíte se je připravit co nejlépe na soutěže. Ale jsou to jen živé bytosti. V den D mohou a nemusí být ve formě," upozorňuje Duta Ong.
Svou sbírku začal tento podnikatel dávat dohromady zhruba přibližně před deseti lety. Mrzelo ho, že v Jakartě už nejsou slyšet zpěvy přírody, na něž byl zvyklý ze svého dětství, jež strávil v centrální části ostrova Jáva. "Chybělo mi, že mě ptáci nebudí. Koupil jsem jednoho, pak dva... Dnes jich mám asi 130."
Pro Onga je účast v soutěžích spíše záležitost potěšení a prestiže nežli financí. "Zámožní nadšenci mi nabízejí, že mé ptáky koupí, někdy i za 20 tisíc dolarů, ale já odmítám."
Většina opeřenců, kteří se účastní soutěží, byla odchycena v divoké přírodě, v tropických pralesích rozsáhlého indonéského souostroví. Proto kvůli lepší ochraně volně žijících druhů organizace na ochranu přírody pořádají už několik let soutěže vyhrazené pouze pro ptáky, kteří se narodili v zajetí.
