Irák: jedna ruka vojáka pomáhá, druhá střílí

Protipovstalecká taktika není jen střílení a zabíjení. Americká vojska se čím dál více soustředí na jednání s normálními lidmi. Zbraň sice ještě nemohou pověsit na hřebík, ale řešení různých sporů mezi Iráčany se stává každodenní rutinou.

Před několika měsíci sváděl ještě seržant Robert Rollheiser a jeho četa tuhé boje o Sadrovo město s šíitskými militanty z Mahdího armády, píše list Christian Science Monitor. Dnes je obklopen skupinou místních, nedaleko místa, kde jedna žena obvinila některé místní chlapce z příslušnosti k Mahdího armádě.

Vojáci se případem začali zabývat. Ukázalo se však, že šlo jen o rodinnou rozepři. Ona žena byla matkou hocha, jenž odmítl nepříliš atraktivní nevěstu. Z údajných povstalců radikálního klerika Muktady Sadra se vyklubali bratři nevěsty, kteří se chtěli pomstít vybíravému ženichovi.

Když to Američané zjistili, Rollheiser oznámil skupince: "Musíte zavolat policii, tyhle problémy nevyřeším. Nejsem ombudsman."

Když koncem května téměř přes noc skončily v Bagdádu boje, američtí vojáci se museli rychle změnit z bojovníků na strážce pořádku. Mnozí z nich si však stěžují, že jsou sice celkem připravení, ale je to na ně příliš rychlé.

"Jako každý normální pěšák, trénujete boj. Problém není v tom, že jsme přešli z kinetického (bojová činnost) na nekinetický. Máme potíže to zvládnout tak rychle," vysvětluje kapitán Drew Lorentzen z kombinovaného praporu 1-68.

Proměnlivá bojiště

Pod velením generála Davida Petraeuse se americká armáda v Iráku víc zaměřila na protipovstaleckou činnost, která je schopná vyrovnat se s odlišnými podmínkami. To se nyní vojákům hodí.

"Za poslední rok nebo dva došlo k významnému posunu v mentalitě stejně jako v paletě schopností a operačních pravidel, které armáda používá při výcviku a kterými vojáci nyní disponují," říká harvardská profesorka Sarah Sewallová, která vypracovala armádní manuál na zvládání krizových situací při boji s rebely.

Ve velkém konfliktu regulérních armád by normální voják šel na patrolu nebo do bitvy proti nepříteli. Nakonec by napsal denní zprávu o počtech zajatých a zabitých. V Iráku a Afghánistánu jde o něco zcela jiného. Z pěšáka se stává něco na způsob městského policisty: s každým zadrženým musejí předat důkazy a další osobní data.

Seržant Rollheiser, veterán tří cyklů v Iráku, se naučil "přepínat" chování během jednání s Iráčany. Během kontaktu s nimi sice zůstává ostražitý, ale vtipkuje s nimi, aby ho neviděli jako "vraždící stroj". Někteří jíní si ale zvolili odlišný přístup. Prostě se s místními lidmi nebaví.

Foto: AP, Reuters