Od jisté doby znějí na íránském ministerstvu zahraničí poplašné zvonky. Nehledě na západní izolaci a sankce kvůli kontroverznímu jadernému programu a hrozbu z Izraele, že v případě nouze zváží i vojenský útok na íránská jaderná zařízení, aby zabránil výrobě íránské jaderné bomby, se vedení v Teheránu obává především o svůj regionální vliv.
Na pozadí všech aktuálních krizových ohnisek na Blízkém a Středním východě - Egypt, Gaza nebo Sýrie - se ohledně rozdělení moci v tomto ožehavém regionu vnucuje klíčová otázka: nakolik je ještě Írán klíčovým hráčem v regionu?
Druhá otázka by pak byla: chopili by se zástupci Teheránu v Libanonu a v pásmu Gazy - hnutí Hizballáh a Hamas - odvetných opatření proti Izraeli, jestliže by v roce 2013 došlo k (v současnosti spíše nepravděpodobnému) izraelskému útoku na Írán?
V daném okamžiku to vypadá tak, že šíitský boží stát Írán má několik vážných důvodů k tomu, aby se strachoval o svůj vliv na Blízkém východě. Hizballáhu přidělává starosti upadající podpora, kterou dostává od oslabeného Asadova režimu v Sýrii.
Hamas se zase po rozmíšce s Teheránem kvůli svému zdráhání podporovat Asada dočkal částečného zastavení íránské finanční podpory.
Hnutí na to reagovalo přesunem svého hlavního štábu z Damašku do katarského Dauhá a sbližováním se sunnity, především s Egyptem - to je jasný signál pro Írán.
Hizballáh reprezentuje íránskou přítomnost v Libanonu a disponuje více než 80 tisíci raketami, jimiž může zasáhnout cíle v téměř celém Izraeli. Je možné, že by se Hizballáh neodvážil ignorovat přímý rozkaz z Teheránu k odvetě.
Cena za to by ale byla vysoká: pokud by Hizballáh bombardoval Izrael, odpověděl by židovský stát prudkou protiofenzivou.
Momentálně se Írán snaží udržet Asada nad vodou. Proto by se mohl rozhodnout investovat své zdroje v Damašku, místo aby vyprovokoval válku s Izraelem.
Není tedy nic divného na tom, že Alí Akbar Velajátí - nejvýznamnější zahraničněpolitický poradce nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího, který má poslední slovo ve všech záležitostech zahraniční a bezpečnostní politiky Íránu - minulý týden jednoznačně signalizoval směr íránské zahraniční politiky: "Jakýkoliv útok na Sýrii by byl i útokem na Írán.
Íránský lid stojí za syrským lidem," prohlásil Velajátí.
Za jeho výroky se skrývá íránská kalkulace, podle níž je Sýrie nejdůležitějším "centrem pro íránský boj proti Izraeli".
Příměří uzavřené mezi Palestinci a Izraelci posuzuje Teherán jako "velký úspěch pro všechny muslimy", zvýšení statusu Palestiny v OSN pak za "počátek konce sionistického vlivu".
Nehledě na veškerý tento vývoj se bude v Íránu v červnu volit nový prezident. Sporný držitel tohoto úřadu Mahmúd Ahmadínežád už po dvou funkčních obdobích kandidovat nemůže.
Zemi by v současné době mohl postihnout hospodářský kolaps, a tak se teheránské vedení snaží odvrátit pozornost od velké škály vnitropolitických problémů.
Jde na to cestou opatření, která by alespoň zachovala regionální vliv Íránu v Iráku, v pásmu Gazy, v Sýrii a v Turecku.
