Televizní producenti v Íránu to opravdu nemají lehké. Na jedné straně jim dělá obrovskou konkurenci více než 500 zahraničních satelitních stanic, k nimž má přístup téměř polovina ze 70 milionů Íránců. Na druhé straně od nich duchovenstvo požaduje zábavné programy, které by ovšem měly být jak alternativou k satelitnímu vysílání, tak zároveň dodržovat islámské předpisy a ideologickou věrnost.
"To je skutečně někdy Mission Impossible," citovala agentura DPA jednoho íránského producenta.
Jedním z hlavních problémů je povinný závoj íránských žen. Kromě toho se nesmějí herečky podle islámských pravidel v seriálech svých mužských kolegů dotknout, natož je obejmout, nebo dokonce políbit. V důsledku toho silně trpí dramaturgické záměry. Například matka, která se po mnoha letech shledává se synem vracejícím se z íránsko-irácké války, ho nesmí obejmout a musí své emoce zahrát bez tělesného kontaktu. Vyznání lásky pak smí být vyjádřeno jen krátkým pohledem a úsměvem. Dokonce i v obyčejných scénách, jako například ukládání ke spánku, musí žena - na rozdíl od skutečného života - jít do postele v závoji.
V zahraničních televizních seriálech jsou "nemravné" pasáže důsledně vystřihávány. Kvůli tomu není divák často schopen dobře sledovat vývoj děje, protože se zcenzurovanými scénami jsou ztraceny i dialogy. Pro vysílání nové verze Růžového pantera byla americké herečce Beyoncé Knowlesové, která se v jedné scéně objeví v šatech s hlubokým výstřihem, přimalována na tělo černá blůza. "Ta kamufláž je vtipnější než sám film," říká osmadvacetiletý Asín, který si koupil originální film na černém trhu. Perské webové stránky rozšiřují zaretušované scény a dělají si tak legraci z této nové iniciativy.
I v ideologickém ohledu však musí státní televize IRIB zachovávat věrnost režimu. Vysílání je zaostřeno na debaty o Izraeli a Palestině, které nabraly na výbušnosti po nástupu Mahmúda Ahmadínežáda do prezidentského úřadu v roce 2005. Po svém zvolení Ahmadínežád předpověděl, že židovský stát bude nakonec za pomoci palestinských odbojových milicí vymazán z islámského světa. Pak ještě trochu přitlačil a označil holokaust za "pohádku" a uspořádal dokonce takzvanou konferenci o holokaustu. Ta měla "vědcům a historikům" umožnit probádat skutečný rozsah genocidy Židů za druhé světové války, "aniž by byli za to hned zatčeni".
Konference se ale vybarvila jako setkání antisemitů a neonacistů, což hluboce zranilo obzvláště těch více než 25.000 Židů žijících v Íránu. S cílem uvést na pravou míru, že Ahmadínežád a Írán nejsou proti Židům, nýbrž proti "sionistům" a jejich politice v Palestině, vyrobila IRIB za drahé peníze seriál s názvem Nula stupňů rovník.
Hrdinou je mladý Íránec, který dostane stipendium na studium ve Francii, kde se zamiluje
do spolužačky, francouzské Židovky. Po obsazení Francie nacisty obstará své milé a její rodině íránské pasy a přiveze je do Íránu, aby je uchránil před nacisty a plynovými komorami. Aby seriálu nechybělo i napětí, má kromě toho Íránec u sebe tajný jmenný seznam, který "sionistické kruhy" za každou cenu chtějí získat v souvislosti s plány na invazi do Palestiny.
"Ten seriál je podle mého dobrý, obzvláště ten příběh založený na skutečné události. Peršané a Židé sice nikdy nebyli velkými přáteli, ale ani nepřáteli," říká třiadvacetiletá Sámira, která dvaadvacetidílný seriál sleduje pravidelně. Pochválila ho i židovská obec v Íránu. "Ten seriál je konečně pokusem o nápravu ohavné rétoriky kolem holokaustu," říká jistý židovský lékař z Teheránu.
Seriál Nula stupňů rovník patří v Íránu k nejoblíbenějším. Přestože v této zemi neexistuje měření sledovanosti, podle průzkumů si tento thriller každý týden nenechá ujít přes 45 procent diváků.
Na fotografiích: (1) Mahmúd Ahmadínežád v Teheránu, 18. září, (2) Cenzura v íránských časopisech, (3) Záběry z íránského seriálu Nula stuňů rovník.
Foto: AP
