Bolehlav OSN
Izrael zaštítí diktatura z Fidži. Lesk a bída modrých přileb
24.06.2013 07:00 Analýza
Po zahájení faktického úprku rakouských modrých přileb z Golan, nárazníkového pásma mezi Izraelem a Sýrií, vyvstal OSN velký problém. Jak udržet při životě misi UNDOF, jejíž význam je kvůli válce v Sýrii mnohem větší než kdy dříve. OSN hledá náhradu za Rakušany také v Tichomoří. Zdaleka ne vždy se však do jednotek světové organizace rekrutují vhodní vojáci.
Rozhodnutí Vídně stáhnout po více než třech desítkách let své vojáky z Golanských výšin zasadilo misi UNDOF (United Nations Disengagement Observer Force) těžkou ránu.
Přesto se v ústředí na East River v New Yorku poměrně rychle otřepali a přítomnost modrých přileb mezi Sýrií a Izraelem chtějí ještě posílit, a to ze současných 913 vojáků na 1250 mužů. Minulý týden Mark Lyall Grant, nynější britský předsedající Rady bezpečnosti OSN (RB OSN), prohlásil, že tato idea má v grémiu velkou podporu.
Vítaná pomoc by mohla přijít z tichomořského ostrovního státu Fidži. Vláda v Suvě už v květnu oznámila, že by mohla odvelet do UNDOF 170 svých vojáků, a to jako náhradu za chorvatský kontingent. Ten se podle Záhřebu stáhl z nárazníkového pásma kvůli informacím v médiích, že Chorvatsko se podílí na vyzbrojování rebelů v Sýrii. Podle diplomatů OSN Fidži signalizovalo, že by mohlo poslat do UNDOF dohromady o něco více než 500 vojáků.
Izrael kontroluje většinu Golanských výšin od šestidenní války v roce 1967, kdy toto území obsadil. Pozorovatelská mise OSN pro uvolňování napětí (UNDOF) existuje od roku 1974. A celou dobu sklízí chválu jako stabilizační prvek, přestože bylo velmi nepravděpodobné, že by na sebe Izrael a Sýrie zaútočily.
Organizace spojených národů má s obsazováním svých ozbrojených misí dlouhodobě značné problémy. Většinou jsou do nich připraveny vyslat své vojáky, navíc často bídně vyzbrojené i vycvičené, jen chudé státy jihu.
Vyspělé země nesou hlavně náklady na modré přilby. Západní demokracie často odrazuje nebezpečnost misí OSN, nijak nestojí o to, aby v nich umírali jejich lidé. To začalo s propuknutím války v Sýrii platit také pro Golany.
Předtím to však dlouho bylo jinak. Třebaže to nijak nesnižuje kvalitu rakouských a dalších vojáků, mezi ostatními misemi OSN ve světě byla UNDOF považována v žargonu "peacekeeperů" za "prázdninovou". Malé nebezpečí, málo stresu, hezká příroda s možností výšlapů třeba na horu Hermon (2812 metrů). Oblíbené byly naučné výlety za přebohatou historií Sýrie.
Například Švédsko, které bylo požádáno o vyslání vojáků do UNDOF, to sice ještě definitivně neodmítlo, ale ministerstvo zahraničí ve Stockholmu se k věci staví zdrženlivě, a to jak kvůli nebezpečnosti mise, tak kvůli nejistému dopadu na úsilí Švédů o diplomatická zprostředkování všude možně ve světě. Tím jsou Seveřané, konkrétně Švédové a Norové, proslulí.
Mezi modrými přilbami na celém světě jsou s osmi až devíti tisíci příslušníky nejvíce zastoupeny Indie, Pákistán a Bangladéš.
Za nimi následuje Etiopie, 6500 mužů, a dále pak Rwanda, Nepál a Nigérie, které mají v misích OSN kolem 4500 vojáků.
Diplomaté občas vtipkují, že pro některé země jsou ozbrojené kontingenty OSN spásou, protože nemají dost odění, jídla a dobré výstroje pro své armády. OSN jim je tak svým způsobem pomáhá udržovat. Hladové zelené krky nakrmí. A žold u modrých přileb má pro takového Bangladéšana vpravdě pohádkovou výši. OSN neposílá modrým přilbám žold, respektive měsíční paušály, přímo na jejich konta, ale do rozpočtů daných států.
Celá "politika" modrých přileb se z objektivních příčin vyznačuje tím, že jejich mise mívají až příliš často daleko k ideálu.
Vezmeme-li si takové modré přilby v Kongu zvaném demokratické DRK, tak ze zhruba 19 tisíc jejich příslušníků jich jen hrstka hovoří francouzsky, což je pro cizince v oblasti nejdůležitější jazyk k dorozumívání s domorodci. A to je mají v rámci MONUSCO chránit!
Mnozí zahraniční vojáci pak nasazení pod značkou OSN považují spíše za jakousi dobrodružnější dovolenou, ulejvárnu. Takovým Indům či Pákistáncům doma hrozí, že je přeloží do nebezpečného Kašmíru nebo na kmenová území.
Také vzhledem k složitějším strukturám velení, které u OSN vedou i přes vysílající země, pak není žádný div, že v takové střední Africe se masakruje a znásilňuje civilní obyvatelstvo téměř na dohled základen modrých přileb.
Také vyslání fidžijských modrých přileb na Golany není bez problémů. Od puče roku 2006 vládne v pacifickém státě vojenský režim. Diktatura. Hlavně námitky Austrálie a Nového Zélandu vedly kdysi k tomu, že Fidži přestalo své vojáky do misí OSN posílat.
Působení Fidžijců u modrých přileb svým způsobem legitimizovalo juntu v Suvě. Restrikce však trvaly jen přechodnou dobu. Po nějakém čase se vojáci z Pacifiku začali zase do misí OSN zařazovat. Zkoumalo se však, zda nebyli osobně zapleteni do puče nebo porušování lidských práv.
I tyto lustrace však už skončily. Modrou přilbu nebo baret si může na hlavu nasadit jakýkoli Fidžijec. Důvod je prostý. Pro OSN jsou tito ozbrojenci nepostradatelní.
Na demokracii a lidská práva tak může na druhém konci světa dohlížet někdo, kdo doma v uniformě mučil a vraždil. Ideály a realita bývají od sebe u světové organizace nejednou na míle vzdáleny.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.