Mezi nevěstkami císařské armády nedobrovolně končily kromě Japonek i zajaté Číňanky, Korejky, Filipínky, bílé Holanďanky a Australanky. Po Japoncích žádají omluvu.
Japonská armáda si za druhé světové války vydržovala oddíly žen a dívek, které doprovázely bojové jednotky. Sexuální povyražení upevňovalo morálku a důstojníci si pochvalovali, že odpadl jeden z důvodů, proč povolovat mužstvu vycházky. Podle výpočtů historiků pracovalo ve dvou tisícovkách vojenských bordelů sto až dvě stě tisíc žen a dívek. Armáda je „verbovala“ na okupovaných územích Číny, Koreje, Filipín a v dalších oblastech jihovýchodní Asie včetně britských a nizozemských kolonií Singapuru a dnešní Indonésie.
Doba byla zlá a některé Asiatky se daly k prostituci zlákat vidinou slušného výdělku, který nabízely armádní inzeráty. Některé se tedy upsaly dobrovolně. Často je ale pasáci podvedli a slíbenou odměnu nikdy nevyplatili. Mnoho dívek bylo odvlečeno násilím, často ještě v útlém věku. Stávalo se také, že pasákům prodala dceru chudá rodina, která potřebovala poplatit dluhy.
Vynucené utěšitelky
Ve vojenských nevěstincích byly pak nuceny podstoupit někdy až desítky styků za den. Výsledkem byla zranění genitálií a přenášení pohlavních nemocí. Systém masové prostituce organizovaný armádou byl děsivě sofistikovaný. Prostitutky byly děleny do kategorií podle délky „služby“. Čím déle měly odslouženo, tím větší byla pravděpodobnost, že budou nakaženy, a klesala jejich atraktivita, a tedy i „hodnost“. Nejcennější kategorií byly panny, které si rozdělovali důstojníci.
Podmínky byly nelidské. Dívky bývaly bity a znásilňovány. Jsou dokumentovány případy nemocných žen, které armáda bez pomoci opustila. Z pozdějších šetření například také vyplynulo, že vojáci na ústupu takovou skupinu žen nahnali do jeskyně a její vchod zavalili odpálením dynamitu.
Po válce žádaly oběti nucené prostituce, pro které se vžil eufemismus odpovídající anglickému výrazu Comfort Women (česky asi utěšitelky), po japonské vládě uznání jejich utrpení a často finanční kompenzace. Marně. Tokio svaluje vinu za zvůli soldatesky na soukromé pasáky. Vláda sice zřídila fond kompenzací obětem, financují ho však soukromé příspěvky. Přes desítky žalob na japonskou vládu stát nevyplatil dosud ani jen, neboť by to mohlo být chápáno jako přiznání odpovědnosti.
Omluva na půl úst
Na začátku devadesátých let se objevily dokumenty potvrzující přímé zapojení armády do organizování prostituce, provozování vojenských bordelů a výběru lidí pro zajišťování nového „masa“. Vláda se v roce 1993 za „přímý a nepřímý podíl“ na zvěrstvech omluvila. Organizace sdružující přeživší oběti však považují omluvu za neupřímnou a nedostatečnou. Zapadl i jejich požadavek, aby omluvu schválil rovněž japonský parlament.
Konzervativní premiér Šinzó Abe (52) otázku nucené prostituce na začátku března znovu otevřel, a to způsobem, který vyvolal protesty v celém regionu. Odklonil se od předchozího trendu a zpochybnil vinu japonského státu. Naznačil, že se dívky možná prodávaly do služeb nevěstinců dobrovolně. „Neexistují přímé důkazy, že existovalo nějaké donucování,“ prohlásil k novinářům.
Částečně tím uspokojil volání skupiny 120 pravicových poslanců ze své konzervativní Liberálně-demokratické strany (viz TÝDEN č. 4/07). Ti ale žádají více, například odvolání omluvy z roku 1993. Jejich postoje podporuje mnoho prominentů z politiky i respektovaných akademiků. Argumentují, že omluva slepě podporuje poválečná dogmata, stigmatizaci Japonska a odporuje historickým faktům.
Zpochybnění převládajícího historického obrazu osudů sexuálně zneužívaných žen vyvolalo protesty sousedních států a demonstrace před japonskými ambasádami. Asi nejasertivněji (a velice výmluvně) reagovala čínská vláda. Abeho výrok sice odsoudila, na druhou stranu však dala najevo, že nenechá spory o interpretaci historických fakt zkalit ekonomickou spolupráci, kterou přijede v dubnu do Japonska zpečetit čínský premiér Wen Ťia-pao. Bude to první návštěva čínského premiéra po sedmi letech.
Abeho revizionismus zalarmoval americký Kongres, který připravuje nezávaznou rezoluci požadující plnohodnotnou omluvu Japonska obětem sexuálního otročení. Abe dal jasně najevo, že i pokud taková rezoluce americkým Kongresem projde, jeho vláda se znovu omlouvat nebude.
Autor: Lukáš Folbrecht
