Opravdu hrozí atletům a návštěvníkům olympiády nebezpečí terorismu? Nebo Čína využívá ujgurského strašáka, aby mohla pokojné muslimy ze Sin-ťiangu utlačovat? Názory expertů se různí, avšak většina z nich se shoduje, že Peking přehání.
Útoky separatistů se v Sin-ťiangu neobjevily z ničeho nic před olympiádou. Už od počátku devadesátých let se různé organizace snaží o nezávislost této největší čínské provincie i za použití teroristických praktik.
ČTĚTE TAKÉ: Granátový výbuch v Číně zabil šestnáct celníků
Nejznámější skupinou je Východoturkestánské islámské hnutí (ETIM), které Čína, Spojené státy i Rada bezpečnosti OSN označují za teroristickou organizaci. Peking tvrdí, že ETIM má vazby na al-Kajdu a pokouší se od září 2001 své akce spojit s americkým tažením proti světovému terorismu.
Mnozí experti však tvrdí, že Čína hrozby ujgurských teroristů nafukuje. Peking totiž viní Ujgury z mnoha stovek útoků a "sabotáží". Andrew Nathan z newyorské Columbia University podle thinktanku Rady pro mezinárodní vztahy podotýká: "Moc bych těm číslům nevěřil." Dodává, že většina z "teroristických incidentů", které Čína ETIM přičítá, jsou vlastně "neorganizovanou spontánní formou" revolty Ujgurů.
Nicholas Bequelin, analytik organizace Human Rights Watch, dokonce říká: "ETIM už podle našich současných informací zřejmě zanikl." Humanitáři z Amnesty International zase ve zprávě z letošního roku tvrdí, že Čína ospravedlňuje válkou proti terorismu "kruté represe vůči Ujgurům".
Provincie Sin-ťiang je největší čínskou provincií a žije v ní zhruba 20 milionů lidí. Ujgurové však netvoří ani většinu v této autonomní oblasti. Podle sčítání lidu z roku 2004 tvoří 8,3 milionu Ujgurů 45 procent obyvatelstva.
V Sin-ťiangu žije podle čínské vlády dalších dvanáct etnických menšin. Kazaši, Chuejové, Kirgizové, Mongolové, Tádžikové nebo Tataři tam však dohromady nemají ani dva miliony lidí. Druhou největší menšinou, která se zřejmě brzy stane většinou, jsou Chanové, tedy v Číně převládající etnikum.
Počet Chanů se v Sin-ťiangu za posledních padesát let téměř zdesetinásobil. Tato skutečnost velkou měrou přispívá i k současným konfliktům. Tamní, převážně muslimské obyvatelstvo se domnívá, že přírodní zdroje by měli mít daleko více pod kontrolou oni.
Namísto toho se do surovinově bohatého Sin-ťiangu vydávají hledat štěstí Chanové, kteří jsou bohatší a vytlačují Ujgury z trhu práce. Například v roce 2006 získali z 840 nových míst ve státní správě 800 právě Chanové.
Nárůst populace v Sin-ťiangu dokonce před dvěma lety podle organizace Human Rights in China změnil životní prostředí tak, že se výrazně "snížila dostupnost pitné vody i užitkové vody pro zavlažování a zemědělství".
Pod názvem "Otevřený západ" nebo "Na západ" se Peking snažil o rozvoj zaostalých oblastí. "Pokud se podíváte na ukazatel HDP na hlavu v Sin-ťiangu, zjistíte, že je nejvyšší z celé Číny, vyjma jihovýchodního pobřeží," říká Dru Gladney, prezident Institutu Pacifické pánve na losangeleské Pomona College.
Experti Asijské rozvojové banky však podotýkají, že ekonomický rozvoj zasáhl hlavně regiony, kde se těží ropa a v Sin-ťiangu přetrvávají velké ekonomické rozdíly.
Peking se obává i cizí podpory sin-ťiangských separatistů. Autonomní region totiž sousedí Afghánistánem, Indií, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Mongolskem, Pákistánem, Ruskem a Tádžikistánem, přičemž kašmírská hranice s Indií je sporná.
Sovětský svaz ve třicátých a čtyřicátých letech úspěšně podporoval nezávislost Ujgurů.
Čína se proto v posledních letech snažila o dobré sousedské vztahy a její diplomacie do velké míry uspěla, hlavně v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci. Někteří cynici však jedním dechem dodávají, že je to hlavně protože sousední státy "bojují s vlastními muslimskými extémisty".
Foto: Reuters, AP
