Obavy, že se z těl obětí po katastrofách mohou šířit infekce a nejrůznější nemoci, jsou do velké míry neodůvodněné. Podle některých expertů jde o mýtus, který navíc zhoršuje utrpení blízkých obětí. Varování před epidemiemi a nákazami se objevují i po ničivém zemětřesení v Číně.
TÝDEN.CZ proto přetiskuje článek, který na toto téma zveřejnil před třemi lety po ničivém tsunami v jihovýchodní Asii. Materiál je stále aktuální:
Po každé přírodní či jiné katastrofě, která si vyžádá větší počet obětí, se objevují výzvy k rychlému odstranění těl. Významnou roli při šíření "paniky z mrtvol" hrají média, což je možné sledovat také nyní v jihovýchodní Asii (roku 2005 po ničivém tsunami).
Tímto opatřením se má zabránit nebezpečným epidemiím, které by mohly vzejít z těl ležících všude kolem.
Všeobecně rozšířený strach, že nebožtíci při katastrofách znamenají vážné zdravotní riziko pro přeživší, se ale neopírá o vědecká fakta, nýbrž vychází z jen těžko vykořenitelného mýtu.
K tomuto závěru dochází unikátní studie Olivera Morgana působícího na London School of Hygiene and Tropical Medicine, která byla poprvé zveřejněna roku 2004 v květnovém vydání odborného magazínu Pan American Journal of Public Health.
Morgan konstatuje, že jen málo původců nemocí je schopno vyvolat epidemie s tisícovkami mrtvých. Patří k nim třeba mor, cholera, tyfus, tuberkulóza, neštovice čí chřipka, ale tyto infekční choroby nejsou u obětí živelních katastrof častější než u těch, kdo přežili.
Navíc vysoce infekční původci nemocí přežívají v mrtvých tělech jen krátký čas. Podle Morgana nelze tedy vědecky zdůvodnit, jestliže lokální úřady po přírodních katastrofách nařizují urychlené pohřbívání těl v masových hrobech nebo jejich spalování. Příčiny takové aktivity spočívají spíše v přirozeném instinktu, jímž je strach ze smrti.
Morgan upozorňuje, že rychlé odstraňování mrtvých může zvětšit utrpení blízkých, kteří své drahé nestačí často identifikovat a rozloučit se s nimi. O právních důsledcích (například problémy s pojistným) ani nemluvě.
Určité riziko však oběti přírodních katastrof představují, uvádí Morgan. Hlavně pro ty, kteří s mrtvými přicházejí do přímého kontaktu. Jde především o hepatitis B a C, HIV, tuberkulózu, hnilobné bakterie a bakterie způsobující průjmová onemocnění.
Na druhé straně, což může mnohé překvapit, není podle Morgana nebezpečím samotný hnilobný proces v mrtvých tělech.
Často se v této souvislosti hovoří o takzvaném mrtvolném jedu (jde hlavně o různé alkaloidy), ale nehledě na toto označení jsou to neškodné látky, uvádí Pan American Journal of Public Health. Jako účinná ochrana proti nákaze z mrtvých těl se doporučují jednoduchá opatření: rukavice, dezinfekce a dodržování hygieny. Při přímém kontaktu s mrtvými se rovněž doporučuje očkování proti hepatitidě B.
Nejlepší zbraní proti epidemiím v zasažené oblasti je zajistit střechu nad hlavou, čistou vodu a dostatek potravy pro ty, kdo přežili,
Foto: AP a Reuters
