Na první pokus se z úst Nicholase Brownleeho vydere jakési pochybné zasyčení. Jeho učitelka trpělivě zavrtí hlavou. Ne "ší", ale "si", opakuje mu přesnou podobu zvuku. V čínštině toto slovíčko znamená "západ" a obsahuje zvuk, který se v západních jazycích nevyskytuje.
Školený operní pěvec Brownlee je jedním z 20 mladých zahraničních zpěváků, kteří přijeli letos v létě do Pekingu naučit se zpívat operu v novém jazyce: mandarínské čínštině.
Brownlee si načmárá do bloku pár poznámek a společně se svými spolužáky přejde k nácviku slabiky "ž'", která je podobně náročná. "Říká to někdo správně?" vykřikne po chvíli frustrovaně dvaadvacetiletý Američan.
Čína proslula svou tradiční pekingskou operou, ale nová generace skladatelů upřednostňuje západní operu zpívanou v čínštině. Čínská vláda proto, v rámci kulturní diplomacie, zorganizovala s pomocí několika zámořských organizací měsíční vzdělávací program nazvaný I Sing Beijing.
Účastníci programu byli vybráni z 200 žadatelů z celého světa, přičemž žádný z nich neuměl čínsky.
"Je to jistý experiment. Doufáme, že bude inspirovat západní pěvce a pomůže čínské moderní opeře proniknout na světovou scénu," uvedl Tchien Chao-ťiang, který je nejznámějším čínským zpěvákem působícím v newyorské Metropolitní opeře a který celý projekt inicioval.
Brownlee se v semináři připravoval na titulní úlohu v opeře Básník Li Paj, která měla mezinárodní premiéru v USA v roce 2007 a v níž roli poety ztvárnil právě Tchien. "Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem zpočátku neměl respekt," prohlásil Brownlee.
Urostlý bývalý sportovec z Alabamy se zrzavými kotletami a pihovatým obličejem se na první pohled jen málo podobá známému literátovi dynastie Tchang, který je uctíván jako jeden z nejlepších básníků Číny všech dob. Když ale začne zpívat první part, jeho zanícení nadchne všechny posluchače.
Brownlee se jako operní zpěvák snadno učí nové jazyky, čínština je však i pro něho velkou výzvou. "Zpěváci mají cit pro tóny, což je při studiu mandarínské čínštiny velká výhoda," řekla Katherine Čchuová, která byla jednou z lektorek programu. "Ovšem jisté slabiky jako 'c'' a 'č'' nejsou pro zpěv právě ideální. Při jejich výslovnosti může tuhnout čelist, takže je zapotřebí zpěváky naučit, jak tón správně udržet," dodala.
Studenti byli v kurzu přiděleni jednotlivým lektorům zpěvu a herectví, kteří je vedli při nacvičování rolí z příběhů, jež jsou čínským divákům dobře známy.
Mezzosopranistka Maria McDanielová pracovala na roli Maj Šu z moderní opery Čínský sirotek, jejímž vrcholným bodem je srdceryvná scéna, v níž se hlavní hrdinka dozví, že se musí vzdát svého dítěte.
"Ten příběh zná spousta Číňanů a já bych chtěla být schopna dojímat publikum svým ztvárněním této role, ačkoli čínština není můj rodný jazyk," vysvětlila rodačka z Atlanty.
Spolu s růstem čínské ekonomiky rostou i investice do umění. V zemi je nyní asi 50 operních budov a v dalším desetiletí se očekává výstavba více než stovky dalších. Pekingské národní centrum dramatického umění hostí kolem deseti operních představení ročně, včetně takových klasických děl, jakými jsou Tosca či Netopýr.
Američané přitom zažívají ve své zemi pravý opak. "Finanční podpora umění je ve Spojených státech omezována a Čína je mnohými z nás vnímána jako zelená louka," podotkla McDanielová. "Já si rozhodně dokážu představit, že budu jednou zpívat v Číně," dodala.
