Nikoli do center masového turismu, jenž už ovládl kulturní i přírodní divy Asie od kambodžského chrámu Angkor Wat až po thajský ostrov Pchuket, ale do Severní Koreje, nejosamocenějšího státu planety, přiváží Nicholas Bonner po jednom turisty, které také láká kýčovité dobrodružství, i když jiného druhu.
Zájezdy organizované společností Koryo, založené britským krajinářem Nicholasem Bonnerem, začínaly s tuctem turistů v roce 1993. Loni dovedly do země Kim Čong-ila, otevřené pro Západ teprve od roku 1987, už 1300 zvědavců.
Turisté, kteří se vydávají do krajů známých svou nehostinností a trpících pravidelnými hladomory, jsou z 80 procent muži, z jedné čtvrtiny Američané - a vracejí se z nich asi jako z výletu na Mars.
Britského chemického inženýra Dennise Murphyho ohromilo, s jakou oficiálností s ním v době jeho pobytu v KLDR všude zacházeli. Všechno prý šlapalo jako hodinky, ale bylo to "magické a jako z jiného světa".
Na začátku mohlo Koryo dovézt turisty jen do Pchjongjangu, demilitarizované zóny a pohoří Mjohjangsan, vysvětlil Bonner agentuře AFP ve své kanceláři v Pekingu. "Krok po kroku jsme získávali přístup do více míst," uvedl na téma cest organizovaných s korejskou mezinárodní cestovní společností. "Bylo to založeno na důvěře." Ve spolupráci se čtyřiceti místními průvodci, polygloty, se zájezdy rozšířily ze západního pobřeží i na východní s krásnými plážemi. Turisté se dostali do města Kesong, přístavu Nampo a na Pektu, pro Severokorejce posvátnou horu, v jejíž blízkosti se narodil Kim Čong-il. Její návštěva byla donedávna návštěvníkům z USA zakázána. Ti také stále nemají právo opustit Severní Koreu vlakem.
Do programu zájezdu bylo zařazeno i přístavní město Hamhung, otevřené teprve od minulého roku, a Rason, zóna volného obchodu, která je velmi málo navštěvovaná. Výhledově budou moci západní návštěvníci podniknout i vyjížďky na kole poblíž hory Pektu. "To jsme ještě nikdy neabsolvovali, je to opravdová výzva," říká Bonner. "V Pchjongjangu totiž ženy nesmějí na kole jezdit, považuje se to za nebezpečné a neelegantní."
Program kanceláře Koryo je exotický. Připravuje cesty na 21. března, což je výroční den zrušení daně z příjmu, relaxační pobyty v bývalém sanatoriu na východním pobřeží, návštěvy továrny na úpravu mořských plodů nebo zemědělského družstva. Ta nejznámější klišé ze Severní Koreje, kam se nelze přesunout bez místních průvodců, souhlasila s tím, že se představí Západu.
Pro všechny návštěvníky je pak vyvrcholením pobytu spartakiáda, živý obraz utvořený 100 tisíci účastníků, kteří vytvářejí největší choreografie na světě.
Zájezdy nejsou nejlevnější. Ceny začínající na 990 eurech (24 tisíc korun) za čtyřdenní pobyt však umožňují Bonnerovi financovat jiná drahá dobrodružství: filmy natočené na navštívených místech se dostaly třeba až na světoznámý festival nezávislých snímků Sundance v USA.
Otázka zní, zda vůbec do Severní Koreje, uzavřeného režimu obviňovaného z porušování lidských práv, jezdit. Pro řeckého advokáta Petera Psiachose, který zemi navštívil, je to nejlepší způsob, jak snižovat izolaci této země. "Trochu to zmírní strach cizinců ze Severní Koreje. A je to způsob, jak pochopit, že ta země není náš nepřítel," vysvětluje. A pro dalšího návštěvníka prý byla cesta příjemným překvapením. "Viděl jsem, že obyvatelé Pchjongjangu žijí jednoduchý život, ale neviděl jsem tam ani chudobu, ani poškozenou infrastrukturu jako například ve filipínské Manile," tvrdí...