Reakce
KLDR nepustila Američany z vězení zadarmo, míní Bushův muž

Severní Korea nepropustila dva americké občany zadarmo. Doufá, že se Washington začne pokoušet vyjednávat s Pchjongjangem, byť je jasné, že to skončí nezdarem. V komentáři k rozhodnutí KLDR propustit Kennetha Baea a Matthewa Millera to řekl Christian Whiton, který za vlády George Bushe působil jako zástupce zvláštního vyslance pro lidská práva v KLDR.

Whiton konstatuje, že USA oficiálně nemají s KLDR diplomatické vztahy, ale to třem administrativám po sobě nebránilo posílat do Pchjongjangu vysoké diplomaty a představitele. Tím posledním byl zatím šéf tajných služeb James Clapper, který s sebou domů přivezl Millera i Baea. Clapperova mise se připravovala měsíce a je podle Whitona symbolem nešťastného postupu Washingtonu vůči KLDR bez ohledu na to, zda jsou u moci zrovna demokraté nebo republikáni.

Prokázala KLDR propuštěním dvojice, kterou předtím halasně odsoudila k vysokým trestům, velkorysost, nebo za to něco chce? Jedno už dostala - zdání legitimity, říká Whiton. Autokraté, kteří vládnou Severní Koreji šířením strachu, dokázali přinutit zástupce velmoci přijet do Pchjongjangu. Před Clapperem to byla někdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, bývalý prezidenti Jimmy Carter a Bill Clinton, někdejší viceprezident Al Gore.

Severokorejci vědí o politickém cyklu v USA víc než mnozí američtí politologové. Pamatují si, jak výhodné pro ně byly poslední dva roky vlád Clintona i George Bushe, kdy administrativy pracovaly na lesku svého odkazu. Za Clintona, který v úřadu skončil v roce 2001, začal Washington spolu se Soulem KLDR pomáhat v roce 1999, kromě jiného budováním jaderných elektráren. Bushova ministryně zahraničí Condoleezza Riceová v roce 2007, dva roky před koncem Bushova mandátu, ohlásila průlom, protože Pchjongjang se prý výměnou za pomoc vzdal jaderného programu. KLDR pomoc přijala, avšak ponechala si i program. A teď doufá v další kolo.

Severní Korea už nepřežívá díky zahraniční pomoci. Ekonomicky si díky obchodu s Čínou vede lépe než kdykoli dříve, byť většina těchto obchodů spadá pod zákaz rezolucí OSN, uvedl dále Whiton. Pchjongjang by ale uvítal uvolnění sankcí a chtěl by také posílit svou diplomatickou pozici.

Nadbíhání KLDR v sobě zahrnuje přesvědčení, že Čína svého souseda přiměje chovat se slušně a možná i vzdát se zbrojního jaderného programu. To je ale podle Whitona diplomatická naivita, protože Peking po každém severokorejském jaderném testu vždy rychle obnovil obchodní kontakty s Pchjongjangem. Číně a její nevolené vládě se dostává legitimity coby regionální diplomatické opoře.

Kdo chce vybřednout z tohoto bludného kruhu, musí přestat věřit, že nadbíhání Pchjongjangu je v zájmu USA, upozorňuje americký diplomat. KLDR porušila mnoho zbrojních dohod uzavřených s USA i jinými a sladkými slovy si nenechá vymluvit svůj jaderný arzenál ani provokace.

Aby se v KLDR nedostávali do zajetí další Američané, musel by Washington vyhlásit neplatnost amerického pasu pro cesty do KLDR. A navíc by USA se spojenci museli důsledně dodržovat tlak na severokorejský režim. Washington by měl pravdivě pojmenovat čínskou podporu Pchjongjangu, více pomáhat uprchlíkům a potrestat banky i podniky, které s KLDR obchodují. Sedat si ke stolu na stejnou stranu jako kriminálníci je nejenom morálně odpudivé, ale také neúčinné. Svobodný svět by měl usilovat o diplomacii, která zkomplikuje život těm na druhým, uvedl Christian Whiton.