Rozmístění tisíců indických a pákistánských vojáků pod vrcholy Himálaje nemá za důsledek jen oběti na životech, ale také znečišťuje přírodu a pomalu ničí důležité ekosystémy. Ledovec Siačen, kolem kterého mají vojska obou zemí v konfliktní oblasti Kašmíru základny, se podle pákistánských expertů za 35 let zmenšil o deset kilometrů a dosahuje nyní délky jen přes 75 kilometrů.
Siačen patří po ledovcích na severním a jižním pólu k největším na světě. Podle Fajsala Nadjíma Gurčáního z institutu pro politiku udržitelného rozvoje v Pákistánu má více než polovinu jeho úbytku na svědomí přítomnost vojáků. Podle dalšího pákistánského odborníka od roku 1984 roztálo dokonce 30 procent ledovce, okolní ledovce se však zároveň roztáhly.
O oblast Kašmíru vedou Indie a Pákistán spor už od roku 1947, kdy získala Indie nezávislost na Británii. Obě země mají trvale své vojenské jednotky i vysoko v horách, a to už od roku 1984. Místo je považováno za nejvýše položené bojiště světa.
Od roku 1984 si konflikt vyžádal asi 8000 obětí. V bojích prý ale padlo jen několik desítek vojáků. Většinu jich mají na svědomí extrémní podmínky velehor, mráz až minus 60 stupňů Celsia, nedostatek kyslíku, srdeční potíže, sesuvy půdy nebo laviny, z nichž ta ze 7. dubna si vyžádala životy 127 pákistánských vojáků a 11 civilistů.
Na hromadící se odpadky upozornil již v roce 2005 americký klimatolog Neal Kemkar. Podle jím citovaných údajů jen na indické straně lidé do strží ročně vyhodí přes 900 kilogramů odpadků. V odpadu po vojácích podle něj 40 procent tvoří kovy a plasty, které pak do ledu uvolňují jedovaté látky jako kadmium nebo chrom. Odpadky nakonec končí v řece Indu a znečišťují vodu, na které závisejí miliony Indů a Pákistánců. Odpadky by podle Kemkarovy zprávy mohly dokonce ohrozit populaci medvědů a levhartů sněžných.
