K nejkrvavějším konfliktům 20. století patří tříletá korejská válka, která skončila před 60 lety, 27. července 1953, podepsáním dohody o příměří. V této válce zahynuly nejméně tři miliony lidí, z toho nejvíce Korejců (přes milion a půl) a asi milion Číňanů. Asi čtyři miliony lidí pak ztratily po rozdělení poloostrova možnost kontaktu s rodinami na druhé straně hranice. Následky války bez vítěze, jež skončila uzavřením pouhého příměří, trápí Korejce dodnes.
Už v průběhu druhé světové války se Spojenci dohodli, že po pěti letech společné správy vznikne na Korejském poloostrově jednotný stát.
Korea byla podle ujednání v srpnu 1945 rozdělena 38. rovnoběžkou, přičemž sever se ocitl pod vlivem SSSR a na jihu měly hlavní slovo Spojené státy.
V roce 1948 vznikla na severu Korejská lidově demokratická republika a na jihu Korejská republika.
Vlády obou zemí se přitom prohlašovaly za jediné legitimní představitele celé Koreje a pokusy o vyřešení situace diplomatickou cestou selhávaly.
Sovětsko-amerického soupeření využil severokorejský vůdce Kim Ir-sen, jemuž se na jaře 1950 podařilo přesvědčit nejvyššího sovětského představitele Josifa Stalina o tom, že se v případě masivního vojenského úderu jihokorejská vláda rychle zhroutí. 25. června 1950 tak zahájily severokorejské jednotky vpád do Jižní Koreje.
Dva dny po útoku Rada bezpečnosti OSN na jednání, kterého se ale nezúčastnil SSSR, označila KLDR za agresora a vyzvala světové společenství k jejímu odražení.
Americký prezident Harry Truman souhlasil s vysláním svých jednotek (do bojů zasáhly 4. července 1950) na pomoc jihokorejské armádě a postupně se připojily i další země.
Narychlo sestavené a špatně vyzbrojené americké posily ale byly spolu s jihokorejskými oddíly zahnány komunistickou armádou na ústup.
V srpnu 1950 ovládala severokorejská vojska asi 90 procent území Jižní Koreje, kde byly okamžitě zaváděny komunistické pořádky, od zákazu činnosti nekomunistických stran a organizací po zestátňování průmyslu a pozemkovou reformu.
Jihokorejci s Američany ovládali nevelké území na jihovýchodě poloostrova známé jako pusanský perimetr. K obratu ve válce došlo díky zapojení sil OSN a protiútoku vedenému jejich vrchním velitelem Douglasem MacArthurem.
Zkušený vojevůdce nařídil svým jednotkám postupovat za 38. rovnoběžku směrem k hranici s Čínou v přesvědčení, že Číňané do konfliktu nevstoupí.
Když pak více než 1,3 milionu čínských "dobrovolníků" zaútočilo na konci října 1950 na pozice jednotek OSN, byli Spojenci vrženi zpět za 38. rovnoběžku.
Po devíti měsících tuhých bojů se fronta korejské války stabilizovala a v červenci 1951 válčící strany začaly vyjednávat. Složité a dlouhé rozhovory dospěly k dohodě o příměří. Podél 38. rovnoběžky vzniklo demilitarizované pásmo, které je dnes nejpřísněji střeženou hranicí světa.
Sjednaný klid zbraní měla a dodnes má zajišťovat a kontrolovat Vojenská komise pro příměří a Dozorčí komise neutrálních států (DKNS). V
té figurovalo Československo, které mělo spolu s polskými, švédskými a švýcarskými delegáty dohlížet na to, aby obě znesvářené strany respektovaly existující stavy vojenského personálu a materiálu do doby, než bude politickou cestou dosaženo míru a stažení všech zahraničních sil z Korejského poloostrova.
Po rozpadu Československa ale Severní Korea znemožnila zástupcům ČR pokračovat v misi a jedno místo v DKNS je tak od roku 1993 neobsazené.
Po konci války uvalily USA na KLDR hospodářské sankce, které v pozměněném stavu platí dodnes. Pchjongjang v minulosti Washingtonu několikrát navrhl uzavření bilaterální mírové dohody.
USA nabídku pokaždé odmítly s tím, že trvají na účasti Jižní Koreje.
Ačkoliv obě Koreje roku 1991 podepsaly smlouvu, v níž obě strany slíbily přeměnit režim příměří v pevný stav míru, současný stav na Korejském poloostrově mnoho nadějí mírovým snahám nedává.
Všechny dohody o neútočení byly totiž Severní Koreu jednostranně vypovězeny 8. března letošního roku poté, co Rada bezpečnosti OSN uvalila na KLDR další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.
