Hlasy z ostrova
Krutí Australané? Animák ukazuje utrpení ilegálů na Papui

Přetékající kanalizace, šířící se infekce, až několikaměsíční čekání na ošetření. V detenčním táboře na papuánském ostrově Manus žijí běženci, kteří se pokusili ilegálně připlout do Austrálie. Jejich každodenní peklo ukazuje krátký kreslený film britského režiséra a animátora Lukase Schranka. Snímek je ve stádiu produkce, píše The Guardian.

V izolovaném zařízení využívaném australskou vládou se nachází asi 1000 běženců, údajně jen mužů, kteří se pokusili dostat do Austrálie, ale nebyli do země vpuštěni. Na místo nemají přístup ani novináři, ani humanitární organizace. Když se na veřejnost dostanou po občasných nepokojích v táboře útržky videa, strážní zabavují telefony, knížky i pera.

V polovině ledna muži zahájili hladovku. Stalo se tak proto, že australské úřady vybraly padesát z nich, u kterých shledaly, že mohou být z hlediska mezinárodního práva považováni za uprchlíky, a rozhodly o jejich propuštění. Chtějí je poslat do Lorengau, hlavního města tamní provincie.

Uprchlíci se bojí, že obyvatelé ostrova jim půjdou po krku. Smrtí jim vyhrožují i papuánští strážní. Ti ostatně podle vyšetřování vyvolali nepokoje, které v táboře vypukly loni v únoru. Tehdy do něj vtrhli i místní.

Postupně se do hladovky zapojilo na 700 osob. Několik protestujících spolykalo žiletky, jiní si sešili rty. Protest trval dva týdny, než jej ukončila vlna zatýkání.

Vyprávění po telefonu

Patnáctiminutový snímek Nowhere Line: Voices from Manus Island vypráví o dvou imigrantech zadržovaných na ostrově. Své zážitky sdělili režisérovi prostřednictvím telefonních rozhovorů, zaznamenaných ve špatné kvalitě. Trvalo čtyři měsíce, než si Schrank získal jejich důvěru a s rozhovory souhlasili. Kvůli zachování anonymity mužů jsou některé části vystřiženy.

Nápad na film prý Schrank dostal, když si přečetl rozhovor s jedním z běženců po loňských nepokojích. "Bylo to jediné interview s osobou zadržovanou na Manusu, které jsem našel. Zdálo se mi, že do diskuse chybí jeden hlas," říká.

Kreslenou formu zvolil jako reakci na antiimigrační kampaň australské vlády nazvanou No Way (V žádném případě). Její součástí byl komiks rozdávaný v Afghánistánu, jehož smyslem bylo odradit možné budoucí uprchlíky od cesty do Austrálie. Vznikly také letáky v 17 a video varující, že ilegálové prostě nemají šanci se do země dostat.

Snímek podle Schranka nemá vyvolat polemiku, ale umožnit lidem, aby si utvořili vlastní názor. Film provází finanční sbírka. Z jejího výnosu se koupí knihy, DVD přehrávače a hračky pro migranty na Manusu a také pro běžence setrvávající v dalším pacifického státu, na Nauru.

Drsné, ale funkční

Austrálie zpřísnila svou imigrační politiku před dvěma lety. Důvodem byl strmý nárůst počtu ilegálních přistěhovalců, ke kterému docházelo po uvolnění pravidel v roce 2008. Tehdejší labouristická vláda Julie Gillardové zprvu reagovala umísťováním běženců do existujících detenčních center na australském území, pak ale rozhodla o znovuotevření těch na Nauru a Papui-Nové Guineji, která v rámci tzv. pacifického řešení a dohody s tamními vládami sloužila o několik let dříve.

Ilegální imigrace byla jedním z hlavních témat federálních voleb v září 2013. Tehdejší vůdce konzervativní opozice Tony Abbott slavil úspěch se slibem, že "lodě zastaví". Krátce po nástupu do premiérského úřadu zahájil operaci Suverénní hranice, v jejímž rámci jsou čluny odtahovány pryč z australských vod. Vláda tvrdí, že systém funguje, za celý loňský lok prý nepřiplula jediná loď. Výjimkou bylo plavidlo s asi 150 Tamily z Indie. Ti skončili na Nauru.

Většina australské veřejnosti současný systém podporuje. Potíže, kterým v souvislosti s přijímáním běženců čelí země Evropské unie, jí mohou být varováním. Vláda svůj přístup hájí také tím, že je spravedlivější vůči těm, kteří o azyl žádají legální cestou. Kritizují ho ale lidskoprávní organizace a OSN. Podle některých komentářů se problém jen odsouvá jinam, dostatečně daleko.