Jihovýchod Turecka
Kurdové si staví "vesnici míru". Vyřeší dlouholetý konflikt?

Na jihovýchodě Turecka se asi padesátka kurdských rodin rozhodla, že vezme svůj osud do vlastních rukou. Staví si svou "vesnici míru", sdružili se do zemědělského družstva a otočili se zády k dlouhým létům ničivého konfliktu mezi kurdskými rebely a jednotkami turecké armády.

Na staveništi domu malý chlapec kope do země motykou, která je větší než on sám. Druhý zase s vypětím všech sil táhne vědro s vodou. Příslušníci všech generací přikládají ruku k dílu, aby si postavili novou vesnici u města Viransehir, asi 50 kilometrů od správního střediska Sanliurfa v Anatolii na jihovýchodě Turecka. Všichni cítí, že nejde jen o stavbu domů, ale že je to otázka míru v oblasti, kde si "špinavá válka" od roku 1984 už vyžádala kolem 45 tisíc mrtvých.

Od začátku března si 48 rodin, které žijí namačkané v nájemních bytech, staví nová obydlí z cihel a vulkanických kamenů. "V každé rodině zemřel nejméně jeden její člen. Hodně jsme trpěli, ale teď už toho máme dost a chceme skutečně žít. Tyto domy jsou naší nadějí, že budeme mít nový život," říká jeden z obyvatel Viransehiru.

Komuna jako "za starých časů"

Za projektem stojí Kongres pro demokratickou společnost (DTK), který sdružuje několik místních kurdských skupin, a aktivista Metin Yegin. Jejich cílem je vytvořit komunu, která by si na sebe vydělala a žila z vlastních prostředků.

"Žít v míru není nic snadného. Co udělají rebelové, až bude mír? A nejen oni. Co udělají Strážci vesnic a jejich rodiny?" ptá se Yegin.

Strážci vesnic jsou Kurdové, které zaměstnává armáda, aby bojovali proti rebelům ze Strany kurdských pracujících. Pro rebely, kteří bojují za regionální autonomii, to jsou zrádci.
"Co se stane, až opět nastane mír? Řešení začíná tady," říká Hamza Buyuktas a ukazuje na staveniště.

Letos v lednu DTK zveřejnil svůj návrh řešení kurdského problému, který nazval Demokratická autonomie. Nelze nevidět, že návrh v písemné podobě svou rétorikou připomíná marxistické teze Strany kurdských pracujících, zvláště pokud jde o organizační otázky. Počítá s vytvářením "komun a místních shromáždění, aby se postupně vyvinula samospráva".

Neúspěšné vládní ústupky

Projekt byl okamžitě odsouzen jak vládou, tak armádou jako pokus o rozbití národní jednoty. Islámsko-konzervativní vláda přišla loni s vlastní iniciativou, aby zlomila kurdskou rebelii. Navrhla dát Kurdům, jichž je v Turecku 12 až 15 milionů, větší práva. To ale dosud žádný úspěch nepřineslo.

Mezitím iniciativa z Viransehiru našla odezvu i v jiných městech na jihovýchodě, v Lice, Deriku nebo v Nusaybinu. V komuně se na rozhodnutích podílejí všichni, včetně dětí starších šesti let, i ony mají svá fóra, vysvětluje Yegin. "Rozhodli jsme se vybudovat park, hřiště pro basket i volejbal, jakož i tenisové kurty," říká Seyhmus Aydogan, čtrnáctiletý chlapec, jeden ze tří koordinátorů zastupujících další asi stovku dětí.