Sania byla sotva středoškolačka, když se připojila k jednomu internetovému chatu a seznámila se s mladým vysokoškolákem Muhammadem. Zamilovali se do sebe a rozhodli se, že se vezmou.
Randění přes internet je na Západě tak běžné, že už ho nikdo nepovažuje za projev ostudného zoufalství, ale za přijatelný způsob pro zaneprázdněné profesionály, jak si najít stejně duševně naladěného partnera či partnerku.
Pro Saniu, dvaadvacetiletou dceru konzervativního pákistánského řidiče náklaďáku, však on-line láska a následná svatba znamenaly jen opakované bití a hrozby smrtí od příbuzných.
"Nikdo se nevdává ani nežení mimo naši komunitu. To je naše tradice," říká Sania. Ona pochází z Rávalpindí, které tvoří dvojměstí s hlavním městem Islámábádem, a Muhammad je z Muzaffarábádu, hlavního města pákistánské části Kašmíru. Nejdřív si s Muhammadem jen povídali on-line. Pak si oba koupili mobily, aby mohli pokračovat ve vztahu po telefonu. Několik let prosili rodiče o svolení ke sňatku, ale byli odmítáni.
A proto se Sania rozhodla utéct. Sbalila si tašku a vyklouzla ven v době, kdy byl její bratr ve škole, matka spala a otec byl v práci. Nastoupila do autobusu mířícího do Muzaffarábádu. "Celé čtyři hodiny jízdy jsem strávila ve strachu. Pořád jsem myslela na to, že jestli mě moje rodina chytí, zabije mě," řekla.
V Muzaffarábádu ji Muhammad vyzvedl na autobusovém nádraží a okamžitě se vzali. Ale zatímco jeho rodina ji rychle přijala mezi sebe, i po dvou letech Sania dál žije ve strachu ze svých příbuzných. Už dvakrát ji odvlekli zpátky do Rávalpindí a opakovaně požadovali, aby zrušila svazek s Muhammadem.
"Naposledy mě odvezli před třemi měsíci a vyvinuli hodně silný tlak, aby náš vztah skončili. Povedlo se mi spojit s manželem a poprosit ho, aby pro mě přijel. V noci jsem vyklouzla z domu a povedlo se nám utéct," vypráví. Nyní se Sania s manželem, který je o dva roky starší, přestěhovali do malého domku v chudinské čtvrti, změnili si telefonní číslo a neodvažují se opustit Muzaffarábád. "Pořád mi říkali, že nás zabijí, jestli nás najdou," říká o svých příbuzných.
Zatím jen pro pár šťastlivců
Ženy v Pákistánu, které se provdají proti vůli své rodiny, jsou často vyloučeny z jejího středu, zastrašovány a často dokonce zabity mužskými příbuznými za to, že údajně uvalily na rodinu hanbu.
On-line vztahy jsou však v zemi novým fenoménem, který by mohl některá tabu začít nabourávat. Oficiálně se odhaduje, že přístup k internetu má v zemi více než 2,1 milionu lidí. To je ovšem jen kapka v moři 180 milionů obyvatel; odraz vysoké nerovnoměrnosti v majetku a gramotnosti.
Muhammad Zamán, profesor sociologie z univerzity v Islámábádu, který napsal knihu o manželství v Pákistánu, míní, že svazky domluvené rodiči, které zemi dominovaly po staletí, jsou už na ústupu. "Internetová manželství jsou v Pákistánu nově se objevujícím trendem. Technologický pokrok se dostal do našich domovů a tradiční tabu pomalu mizí ve vzdělaných a vlivných rodinách," dodal.
On-line si navíc potenciální partneři mohou vyměňovat osobní informace i fotografie, což by bylo omezeno nebo úplně zakázáno při tradičním výběru partnerů rodiči. Internet mění názory a postoje, dává mladým lidem svobodu, soukromí i prostředí, kde mohou mluvit o věcech, nad nimiž by pákistánská tradiční, konzervativní společnost nakrčila nevolí obočí.
"Dochází tu k jistému druhu emancipace v naší společnosti a mladí lidé chtějí mít své slovo při výběru budoucího partnera," řekl Zamán. Snáz ovšem tento postoj rodiče přijmou v případě syna, než když si chce partnera vybrat sama jejich dcera, dodal.
