Mnoho izraelských židů to jídlo nesnáší, zato jejich arabští spoluobčané je vyhledávají. Macesy jsou každoročně na židovských stolech při týdenním svátku pesach, jímž si židé připomínají odchod předků z Egypta. Nekvašený chléb se jí jako připomínka chvatu, kvůli němuž nebylo možné připravit chléb kvašený.
Dnešní macesy podobné křupavým sucharům jsou poživatelné se sladkými i slanými doplňky. Jejich pojídání je pro židy nezbytnost, pro Araby radost, napsala agentura AP.
Arabští obchodníci v Izraeli začínají dělat zásoby krabic s macesy dlouho před pesachem, jelikož vědí, že zájem bude velký. Arabové tvoří pětinu obyvatel Izraele a jejich láska k macesům ilustruje dvojznačnost jejich postavení. Hovoří hebrejsky, mají izraelské pasy, oblékají se do oděvů izraelských značek, ale mnozí se považují za diskriminovanou část populace a identifikují se s Palestinci. A přesto milují macesy.
"Jíme je od začátku svátku až do jeho konce, a když nám dojdou, nakoupíme další," říká muslimka Umajma Igbariová táhnoucí karton macesů ze samoobsluhy v izraelském městě Umm al-Fahm. Macesy jedí u nich kromě ní manžel a tři synové. Macesy polité čokoládovou polevou většinou zapíjejí čajem a nestarají se o to, že je to židovský pokrm.
U vchodu do krámu, z nějž Umajma právě vyšla, stojí ještě 1,5 metru vysoký sloupec krabic, ale to je vše, co zbylo z více než čtyřtunových zásob, které si majitel Tárik Ifin před pesachem udělal. O tom, že prodá i ty poslední, nemá pochyby.
Pro židy maces rozhodně není kulinářský zázrak. Berou ho jako připomínku těžkého osudu svých předků. "Moc mi nechutná, ale patří to k svátku," řekl jeruzalémský žid Simon Mizrahi. Macesy pojídá většinou k polévce, se sýrem nebo máslem.
Na macesu oceňuje, že nesytí jako kynutý chléb bohatý na uhlovodany, po nichž se přibírá. Podobně na macesy hledí většina ostatních židů: Patří k tradici, ale všichni už jich mají dost.
Někteří ještě s únavou bojují a vymýšlejí nejrůznější recepty. Namáčejí macesy do teplého mléka nebo kávy, až vznikne kaše. Italský švih macesům dodá kečup a sýr, mohou se použít i jako lasagne.
Jakmile skončí pesach, macesy už nikdo nechce, takže zmizí i z obchodů. Kdyby existovala alternativa, většina židů by macesy nejedla ani o pesachu. O to víc je překvapuje, že izraelští muslimové a také křesťané mezi Araby, tedy populace, která pesach neslaví a může jíst v době svátku cokoli, volí dobrovolně macesy.
Izraelští Arabové to vysvětlují velmi jednoduše: prostě jim to chutná. "Děti to milují, jedí to jako koláče," říká Visad Džamílová. Do auta právě nakládá krabici s macesy a také tubu čokoládové polevy, což ocení manžel i pět dětí. "Židé přece taky jedí náš chleba, no tak my jíme zas ten jejich," vysvětluje.
A má pravdu, protože izraelští židé milují arabská jídla jako hummus a falafel. Ti nevěřící mezi nimi si pak chodí o pesachu nakupovat kynutý chleba do arabských krámů, protože v těch jejich nic kvašeného v té době nedostanou.
Ifin pamatuje doby, kdy Arabové macesy odmítali z ideologických důvodů, které se s léty setřely. "Arabové a Židé nejsou tentýž národ, ale dělíme se o stejnou zem, tak proč bychom neměli jíst stejná jídla?" říká obchodník.
Jeden a půl milionu izraelských Arabů volí v izraelských volbách, ale identifikuje se s obyvateli západního břehu Jordánu a pásma Gazy. Většina z nich o sobě hovoří jako o Palestincích. Obyvatelstvo palestinských autonomních území s nimi ale náruživost k macesům nesdílí a v tamních obchodech se tento chleba neprodává.
"Nemáme rádi nic, co pochází od nich (Izraelců)," říká taxikář Firás Sálim z východního Jeruzaléma. Židům ale mluví z duše, když tvrdí, že "normální chleba je stejně lepší".
Foto: Profimedia
