Sexuální obtěžování páchané muži ve významných funkcích je v Japonsku velmi rozšířené, ukázal nedávný průzkum mezi místními novinářkami. Pětatřicet z nich si stěžovalo na 150 sexuálních útoků. Dubnovou anketu zorganizovala univerzita v Ósace v reakci na případ náměstka ministra financí, který po obvinění z obtěžování na svou funkci rezignoval.
Cílem průzkumu bylo zjistit, zda jde o ojedinělé případy či zda je problém nepřípustného chování rozšířenější. Obvinění ze sexuálního obtěžování zažilo Japonsko v rámci fenoménu MeToo jen málo. Japonky o podobných záležitostech často odmítají promluvit z obavy, že by vina byla svedena na ně.
Anketa mezi novinářkami, které se dostávají do styku s muži v různém mocenském postavení, však odhalila celé podhoubí sexuálního predátorství, o kterém se v konzervativní zemi zatím spíše mlčelo. Z průzkumu vyplývá, že třetiny útoků se dopouštějí poslanci, vládní činitelé a členové bezpečnostních složek. Do 40 procent případů jsou zapleteni nadřízení a kolegové v práci. Zbytek pak tvoří mimo jiné lidé, s nimiž se ženy v rámci své novinářské práce dostávají do styku, například informační zdroje.
Studie také ukázala, že si útočníci vybírají oběti, u nichž předpokládají, že se budou co nejméně bránit a že se nechají snadno zastrašit. Nejběžnější praktiky jdou od nestoudných poznámek na adresu žen, kterých jsou s to se dopouštět úřední činitelé například i na tiskových konferencích, až po přímé fyzické doteky, jako je nevybíravé osahávání intimních partií či vynucené polibky.
O nejnovější skandál se postaral starosta tokijského předměstí Komae, který tento týden čelil výzvám členů radnice, aby odstoupil po obvinění od několika podřízených žen, že je sexuálně obtěžoval.
Podle Majumiho Tanigučiho z ósacké univerzity anketa ukázala, že celosvětová kampaň MeToo začíná ovlivňovat i japonské ženy, které se již méně ostýchají poukazovat na podstoupené příkoří. Oslovené novinářky svou účast v anketě zdůvodňují mimo jiné snahou chránit své mladší kolegyně. Japonská společnost se ale i tak srovnávat se západní Evropou a hlavně Severní Amerikou nemůže, a to vzhledem ke stále vysokému počtu žen obávajících se zostuzení či ztráty pracovní příležitosti.
