Skupinka Nigerijců zbrocených potem táhne směrem k policejní stanici bezvládné zkrvavené tělo svého kamaráda. Cestou volají na důstojníky a ukazují na hluboký šrám na hlavě zraněného. Není to Afrika, je to čínské město Kanton, kde se odehrává další kolo boje s ilegálními imigranty.
Okolo stanice se shromáždil stohlavý zástup. Lidé křičí hesla a žádají spravedlnost. Poraněný muž totiž vyskočil z okna, když utíkal před čínskou policií při jednom z mnoha zátahů proti imigrantům, kteří si ilegálně prodloužili v nejlidnatější zemi světa pobyt.
ČTĚTE TAKÉ: Afričanů je přes miliardu. Experti: Půjdou do Evropy
„Nechtějí už, aby černoši zůstávali v Číně. Chtějí, abychom odešli," rozhořčuje se Farnk, jeden z protestujících. „Chovají se k nám jako ke zvířatům." Celé jméno říct nechce, bojí se vyhoštění. Sám totiž zůstává v Kantonu bez povolení. Nelegálně.
Tento spontánní protest, ojedinělá přímá konfrontace mezi cizinci a čínskými úřady, je živou připomínkou složitých problémů, které čekají stabilitou posedlou Komunistickou stranu. Přitom chce Peking rozšířit obchod s třetím světem a více se otevřít.
Během několika uplynulých let spěchaly desetitisíce Afričanů a Arabů do velkých exportních uzlů, jako je Kanton či I-wu, aby tam hledali štěstí a bohatství. Hlavně velký počet Afričanů změnil například v Kantonu sociální strukturu města způsoboval místním úřadům pravidelně bolehlav.
Zatímco příliv cizinců s sebou přinesl ohromné ekonomické zisky, ostře prosazovaný kosmopolitismus, multikulturalismus a liberální ideje narážely na rasovou či sociální nesnášenlivost. Pokud se do této směsi ještě přidá ilegální imigrace a zločin z ní plynoucí, vzniká nebezpečná směs.
„Většina černochů se zapojila do výnosných obchodních aktivit, ale jsou tu i jiní, kteří zůstávají nelegálně, bez povolení a živí se pašováním," říká Pcheng Pcheng, ředitel výzkumu z kantonské Akademie sociálních věd. „Jak to zvládnout? Tak to je velký problém."
Střet kultur
Africká komunita v Kantonu začala růst na konci devadesátých let minulého století, když do Číny začali proudit obchodníci z Mali. Nicméně během posledních pěti let se počet lidí z „černého kontinentu" ztrojnásobil kvůli vlně Nigerijců. Podle Pchenga čítá africká menšina zhruba 20 až 30 tisíc legálních imigrantů, ale některé studie podle něj naznačují, že dohromady s ilegály jich je sto tisíc.
Černošské komunity jsou i v jiných velkých městech jako je Šanghaj, Hong Kong či Peking. Ta v Kantonu je však zdaleka nejviditelnější. Uličky ve čtvrti známé jako „Malá Afrika" jsou plné etnických obchodů, jídelen a zboží ze vzdálené domoviny.
Mnohým Číňanům se tento příliv Afričanů vůbec nelíbí.
Některé místní výbory zakazují Afričanům žít v bytových komplexech v jejich okrscích a internetová fóra hučí občas xenofobními diskusemi o problémech „černých" ve městě.
Na serveru Tchien-ja napsal jeden z bloggerů: „Hodně Číňanů nemá rádo Afričany, ale nemůžeme s tím nic udělat. Zaplavují Kanton." Jiní obviňují imigranty jako strůjce nejrůznějších problémů, od malých krádeží přes obchod s drogami, až po šíření HIV mezi prostitutkami.
Na ulicích se rasismus objeví jen ojediněle, častější jsou bitky mezi černochy a Číňany při různých obchodech. „Rasové stereotypy na obou stranách existují. Je to důkaz diametrálně odlišných kultur," myslí si Martyn Davies, expert na Čínu z jihoafrické Stellenboschovy univerzity. „Výzva ve vztahu mezi Čínou a Afrikou spočívá ve vzájemném kulturním přijetí. Není to o kapitálu či manažerských schopnostech, je to o kultuře a odstranění stereotypů."
Stisk bezpečnosti
Snad nejzřetelněji ukazuje rozmrzelost úřadů z masové imigrace Afričanů neochota činitelů v Kantonu poodhalit imigrační politiku. Zvlášť těžké je získat razítko, které by vízum prodloužilo.
Jak obchodníci, tak lidé, kteří zůstávají v Číně již bez víza a ilegálně, se shodují na tom, že vízová politika je nekonzistentní, neprůhledná a omezující. Mnozí černoši musejí koupit drahou letenku a otočit se doma, aby mohli dostat nové povolení ke vstupu do země. Z těch, kdo na lístek domů nemají, se stávají nelegální přistěhovalci.
„Děje se to už dlouho. Už před olympiádou si člověk mohl jen těžko prodloužit víza," stěžuje si Emeka Ven Čukwu, třicetiletý Nigerijec žijící v Kantonu.
Odpor k policii ještě vzrostl poté, co muži zákona začali s nočními raziemi. „Jen vás chtějí zatknout, vybrat peníze a pak vás zatknout znovu," říká Paul Omošola, nigerijský obchodník z Kantonu.
Prodloužení klasických třicetidenních víz je pro byznysmeny životně důležité. Získat je běžnou cestou je velmi těžké, ale relativně snadno to zařídí čínští prostředníci. Ale za tučný poplatek, jehož spodní hranice je někde u dvou tisíc dolarů.
Přesto se Afričanům vyplatí podstoupit tvrdou vízovou proceduru. Sino-africký obchod minulý rok překonal sto miliard dolarů ročně. O rok předtím to bylo o téměř polovinu méně. Mohla za to čínská poptávka po africké energii a přírodních zdrojích a na druhé straně africká láska k levnému čínskému zboží. Otázkou je, jak dlouho růst vydrží.
Foto: Reuters, Evan Osnos, Profimedia
