Studenty pedagogické školy ve městě Kašgar v severozápadní Číně minulý měsíc rozhořčilo, že je jejich učitelé zničehonic začali doprovázet na obědy. Ve svém věku jsou totiž žáci bezpochyby schopni najít jídelnu sami. Jednání učitelského sboru mělo ale vedlejší úmysly. Škola totiž chtěla zajistit, aby studenti, z nichž převážná většina vyznává islám, během muslimského postního měsíce ramadánu nedrželi celodenní půst, napsal deník The Los Angeles Times.
Je všeobecně známo, že se muslimští žáci a studenti, pokud dodržují půst, špatně soustředí a kvalita výuky o ramadánu klesá.
Když ramadán koncem srpna skončil a započal třídenní svátek přerušení půstu íd al-fitr, byly všechny restaurace a jídelny v komplexu školy pro změnu uzavřeny. Studentům bylo zakázáno areál opustit a jít slavit se svými příbuznými.
"Bylo to celé převrácené vzhůru nohama," postěžoval si nejmenovaný dvacetiletý muslimský student, který byl donucen vzdát se oslav svátku.
Po násilných protestech muslimského menšinového etnika Ujgurů, které patří k turecké lingvistické skupině a obývá odlehlou oblast severozápadní Číny, čínské úřady vystupňovaly kampaň proti jejich náboženským praktikám, zvlášť pak v období ramadánu.
Čína dlouhá léta zakazuje dodržování ramadánu kupříkladu členům komunistické strany a představitelům vlády. Na internetových stránkách ministerstva zemědělství je vyvěšeno upozornění pro zaměstnance, aby "nepraktikovali žádné náboženství, neúčastnili se náboženských akcí a nedrželi půst".
Letos komunistická strana v Kašgaru nařídila i restauracím, aby zůstaly během dne otevřené, ačkoli šéfkuchaři a většina jejich potenciálních zákazníků se postila. Neuposlechnutí rozkazu podléhalo pokutě v přepočtu až 780 dolarů, což se v tomto regionu rovná několika průměrným měsíčním platům.
Restauratéři to vyřešili po svém. Zpravidla posadili jednoho číšníka ke vchodu a nechali šéfkuchaře uvařit jedno jídlo, které se buď snědlo studené v noci, nebo se později vyhodilo.
Naproti mešitě Id Kah, která je vůbec největší v Číně, se tak kolemjdoucím nabízel pohled na znuděného mladičkého číšníka v muslimské čapce sedícího ve dveřích zhasnuté restaurace a vyhlížejícího na prašném chodníku zákazníky, kteří nikdy nepřijdou.
I ostatní restaurace na obchodní třídě byly podobně neosvětlené a prázdné a hosty nelákala obvyklá vůně pečeného jehněčího.
"Postupují tak, aby se vyhnuli problémům," uvedl jeden z místních lékařů, v jehož oblíbené restauraci vaří v době ramadánu jen jednoduchý pilaf. "Šéfkuchař nemůže jídlo ani ochutnat, aby se přesvědčil, že je v pořádku," vysvětil.
Politika čínských úřadů se neomezuje jen na Kašgar, ale zasahuje hlouběji do provincie Sin-ťiang. Ve městě Aksu, ležícím necelých 400 kilometrů severovýchodně, radnice varovala na svých webových stránkách majitele restaurací, kteří bezdůvodně zavírají své podniky během ramadánu, "před přísnými postihy v souladu s příslušnými nařízeními".
Obyvatelé provincie Sin-ťiang upozorňují, že politika čínských úřadů týkající se ramadánu je rok od roku tvrdší.
"Od roku 1993 je situace špatná a dál se zhoršuje," řekl deníku The Los Angeles Times třiatřicetiletý Thursun Ghupur, který pochází z Kašgaru, ale žije v současné době v Pekingu. "V soukromém životě je to ještě celkem v pořádku. Můžeme se modlit a dodržovat ramadán. Ale pokud člověk chodí do školy nebo pracuje pro vládu, náboženství je tabu."
Politologové předpovídají, že tato strategie se nemusí vládě vyplatit. "Potlačování víry v Sin-ťiangu přimělo tamní občany dívat se na náboženství ne jako na osobní záležitost, ale brát ho jako formu odporu," podotkl Dru Gladney, který v americké Pomoně vyučuje antropologii na vysoké škole zaměřené na Střední Asii. "Z pohledu vlády je to skutečně kontraproduktivní."
Sin-ťiang byl v posledních měsících svědkem nejkrvavějšího etnického násilí od masových nepokojů, které v roce 2009 zasáhly regionální metropoli Urumči. Poslední červencový víkend, v předvečer ramadánu, radikální Ujguři provedli sérii protičínských útoků, které si vyžádaly nejméně 22 mrtvých.
Omezování ramadánu přinejmenším ničí osobní vztahy mezi původním ujgurským obyvatelstvem a přistěhovalými Chany (Číňany). Zmíněný kašgarský lékař uvedl v této souvislosti případ chlapce, který od učitelky, etnické Číňanky, dostal sladkost.
"Ve škole mi to jde. Učitelka mě má ráda. Dokonce mi dala bonbon," pochlubil se hoch doma. Otec ho ale pohrdavě odbyl. "Jen se snaží zjistit, jestli se o ramadánu postíš."
